Červen 2011

Rudé Oči (K.) II.

29. června 2011 v 16:47 | Zukashi |  Rudé Oči
Stál tam, naproti Sasukemu. Vypadal hrozně naštvaně, měl děsivý strach, slyšel jejich rozhovor, nemá hlad? Co to znamená? Nezabil ho? Mám hrozivý strach, co když mě zabije teď? Nestihnu se rozloučit s Matkou a Otcem, s přáteli. Sasuke se na mě dívá, co mám udělat?
"Je to tvůj kůň?" Zeptal se ho po chvíli ticha.
"Ano, je to on." Odpověděl mu, hlas se mu třásl, a po tváři se mu rozkutálela jedna osamocená slza. Sasuke ho vzal za bradu a donutil, podívat se mu do očí.
"Slyšel jsi nás?" Zeptal se pak a Utřel mu slzu. Naruto jen kývnul hlavou. Sasuke se zamračil.
"To není správné, poslouchat cizí rozhovory, víš to?" Řekl stále klidným hlasem.
"Jo, já vím." Hlesl potichounku Naruto, normální člověk by ho neslyšel.
"Takže teď víš, že jsme upíři, a teď už tě nemůžu nechat jít." Řekl Sasuke, pořád mě držel za bradu. Naruto mu vyškubl svoji bradu, a vrátil se zpět do boxu, sedl si na zem vedle Satana.
"Jak se jmenuje tvůj kůň, Naruto?" Zeptal se Sasuke, Naruta to udivilo, jak se dozvěděl jeho jméno? Vždyť mu ho neřekl. Naruto zalapal po dechu, ale pak přeci jen odpověděl.
"Jmenuje se Satan." Koukne na Sasukeho jenom koutkem oka. Ten se usmívá.
"Správné jméno pro takového koně. Ani Madara ho nedokázal uklidnit, když tě sem nesli. Nevěděl jsem, že tě už donesli, ale když jsem uviděl tvého koně, je opravdu divoký, jak to že ti rodiče dovolují na takovém koni jezdit?" Zeptal se nakonec, a Naruto jen poplácal Satana po krku.
"Není takový, když jsme spolu." Odpověděl mu, a Sasuke se zasmál.
"Miluji koně, stáj by to nebyla kdybych, tu nebyl já." Začal vyprávět Sasuke, a Naruto ho poslouchal. Nevěděl jak reagovat.
"Pane?" Zeptal se z ničeho nic Naruto uprostřed vyprávění. Sasuke se zasekl, a otočil pohled k Narutovy.
"Hmmm?" Zeptal se ho. Přemýšlel, co asi bude chtít, aby ho pustil domů? Aby mu neubližoval? Aby ho zabil a ušetřil mu tak trápení?
"Co semnou teď bude?" Zeptal se Naruto, trochu vystrašeně. Sasuke si ho prohlídl.
"No, buď tě zabiju, a nakrmím se, nebo si tě vezmu, budeš semnou trávit noc a, nebo tě nechám na pospas Madary a Ichiho." Naruto hlasitě polkl, až se z toho Sasuke zase rozesmál. Co z toho mu přišlo k smíchu? Vždyť mu vlastně řekl, že bude zbytek života trpět, tak co na tom bylo vtipného? Narutovy zase unikla slza. Sasuke se přestal smát, a vstal, přešel ke svému koni, Naruto pořád nevěděl, jak vypadá, nebo co je zač.
"A, tohle je můj kůň." Řek Sasuke a najednou stál před Narutem i s koněm, tak obrovským, krásným ale i vznešeným jako je Satan.
"A jmenuje se Black Berry..." Pokračoval. Naruto se jen zvedl a přešel ke koni, na okamžik zaváhal, ale když Sasuke ni nenamítal, vztáhl ruku a sáhl koni na nozdry, měl je tak úžasné jako Satan. Byla si tak podobní, víc než bratři. Naruto se otočil k Satanovy, ten už stál a natahoval k Black Berrymu krk. Byli skoro stejní. Naruto se smál, ale zase mu úsměv zmizel, když se otočil k Sasukemu. Stáli tam naproti sobě, Naruto a Sasuke.
"Umíš jezdit, jinak by, jsi, se asi nestaral o toho koně, že?" Zeptal se najednou Sasuke, Naruto jen souhlasně kývnul, ve stejnou chvíli, jako mu Sasuke podával jezdecké kalhoty a vestu.
"Vezmi si to, támhle za rohem se obleč, a pak přijď, zatím ti osedlám koně..." Pokračoval v klidu, Naruto si tedy vzal oblečení a odešel za roh se převléct, když přišel, byl Satan osedlaný. Měl rudou pod sedlovou dečku, černé, naleštěné sedlo, a rudou uzdečku. K tomu měl na nohách černorudé bandáže. Naruto si ho prohlédl a pak ho poplácal po krku. Líbil se mu, ten druhý kůň, Black Berry, měl na sobě to samé, jen v modrém.
"Tak do sedla! Odjíždíme!" Zavelel hlas, odněkud, a najednou tu stál opět Sasuke. Měl na sobě oblečení jako Naruto, sladěné do barvy, jakou měl kůň. Naruto se vyhoupl do sedla, chytl otěže. Sasuke ho celou tu dobu pozoroval, dělal si na něj zálusk, vypadal tak lahodně. Usmál se pro sebe a pobídl koně, hned od začátku, bylo vidět, že Black Berry je mnohem klidnější než Satan. Sasuke koně musel pobídnout mohutněji. Zatím co Naruto jen stiskl koně koleny, a ten se rozešel. Sasuke koně pobídl znovu, a nyní již oba vjížděly na louku, která se táhla za hradem, byla veliká, a za ní se táhl les, byla oplocená, ale plot se v lese ztrácel. Naruta napadlo, že by se mohl pokusit utéct, v nestřeženém okamžiku.
"O tom ani neuvažuj..." Řekl najednou Sasuke, to Naruta vyvedlo z míry. Sasuke byl už minimálně o dvě délky před Narutem. Zatím co Sasuke hnal koně plným tryskem přes louku, Naruto Satana nikam nehnal. Sasuke zpomalil, aby je mohl Naruto dohnat, pak se na něj podíval, a jasným gestem mu naznačil, že má přidat. Naruto tedy na Satana mlaskl, a ten vyrazil v před, koně to brali jako úžasnou příležitost, na závod, když už cválali téměř vedle sebe, oba zabrali a vyrazili vpřed, nyní to byl souboj hlava na hlavu. Běželi bok po boku až k lesu, tam zpomalili, a Narutův kůň se začal vzpínat, Sasukeho to překvapilo, když se Naruto chytl koňského krku, aby nespadl, ten se po chvíli uklidnil.
"Vyhrál jsi..." Pronesl Sasuke. Naruto se v sedle natočil bokem, aby mu viděl do tváře.
"Doufám, že vám to nevadí..." Pronesl pyšně, a přitom poplácal Satana po krku. Ten si jen hlasitě odfrkl, a od huby mu začaly padat sliny. Oba koně byli opocení, Sasuke navrhl, nechat je napást, a taky si sednout. Sedli si vedle sebe, Naruto se položil opatrně do trávy, a zavřel oči. Sasuke toho využil a obkročmo se na něj posadil. Naruto se chtěl posadit, ale Sasuke ho přišpendlil k zemi.
"Nebo si tě vezmu tady, a pak až v noci..." Utrousil a usmál se. Naruto nerozuměl tomu, co říká, vezme tady? A pak až v noci? Co to mělo být?
"Co že?" Naruto ho nechápal ale Sasuke neodpověděl, jen se nad něj nahnul, a do svých úst mu vcucnul jeho ušní lalůček. Naruto zalapal po dechu.
"Co to proboha děláte?!" Vyjekl, když mu rukou zajel na vnitřní stranu stehna. Ale Sasuke se nedal, jen se usmál, a přisál se na jeho rty, Naruto se zděsil, a chtěl ucuknout. Na konec ale neucuknul, nebylo to nepříjemné, a tak ho nechal, třeba ho pak pustí. Když ho ale Sasuke líbal v klidu dál, uvědomil si Naruto vyděšeně, že mu polibky oplácí. Nyní se Sasuke sápe na jeho ušní lalůček, a šeptá něco ve smyslu " Nebude to bolet, když se tomu nebudeš bránit.". Narutovy v mysli putovala otázka: Co nebude bolet? Poprvé od doby co si lehnul, do trávy, otevřel oči, a hleděl přímo do těch Sasukeho. Byli černé, Naruto v nich spatřil hlad, strach, chuť, a radost. Sasuke vstal.
"Svlékni se!" Přikázal Narutovy, ten si ho jen prohlížel, jako by byl blázen.
"To jste se asi zbláznil, ne?" Vyjekl.
"Řekl jsem! Svlékni se! A koukej dělat! Jednou jsem tvůj Pán! Tak budeš poslouchat!" Nyní už nezněl tak klidně a vyrovnaně, Naruto zaslechl, rozzuření, a chlad. Udělal tedy co mu jeho "Pán" řekl. Vysvlékl se, nyní stál před Sasukem zcela nahý. Sasuke si ho prohlédl, a pak k němu přistoupil, líbilo se mu Narutovo tělo, nevypadalo jako u ostatních lidí. A jeho Kyuubi, tomu všemu dodával na kráse. Olízl si rty a přitiskl se k němu. Naruto skoro nedýchal, bál se toho co bude dál, ale chtěl to vědět. Sasuke Naruta povalil do trávy, a ten vyjekl, oba koně se na ně podívali, jen na vteřinku, pak se zase začali věnovat žrádlu. Naruto se prudce nadechl, když se jeho penisu dotkla Sasukeho ruka. Sasuke to zaregistroval, nechtěl to udělat schválně, bylo to omylem, to to oblečení, překáželo mu, tak šlo také dolů, nyní měl na sobě jenom jezdecká kalhoty, a to u kolen. Ta touha v něm žhnula, tak moc ho pálila, tak moc potřeboval sex, a krev k tomu. Věděl, že Naruta nechce zabít, už když seděl v jeho komnatě jako hromádka neštěstí, když ho přivedl Madara s Itachim. Položil se na něj, a začal ho líbat, jejich penisy se o sebe s každým pohnutím třeli víc a víc, a Naruto se vůbec nezapojoval, Sasukemu to sice nevadilo, ale po chvíli na něj vyjel.
"Buď se přidáš, nebo tě rovnou zabiju!" Vyhrkl naštvaně, chtěl, aby si to taky užil. Nyní už byli oba totálně nazí, leželi na sobě a líbali se. Naruto Sasukemu odpovídal na všechny jeho polibky, stejně vášnivě, jako on ho líbal. Sasuke vzal Narutův penis do ruky a začal ho mnut, nejdříve přejel prsty po žaludu, pak ho olíznul po celé délce, a pak znovu škádlil prsty, poté ho vsunul do úst a občas skousl, Narutův penis se postavil, jako voják. Sasuke se usmál, když vyděl na jeho ruku, a ústa. Už, už stačil jen kousek a Naruto by byl vyvrcholil do Sasukeho úst, ale ten ho přestal honit, a roztáhl mu nohy, Naruto věděl, co bude následovat. Bál se té bolesti, co když někteří kamarádi měli pravdu?
"Uvolni se, bude se ti to líbit, uvidíš..." Zašeptal Sasuke a položil se na něj, Naruto se zhluboka nadechl. Sasuke do něj, na jediný tvrdý a hluboký příraz pronikl, lesem se roznesl bolestivý výkřik. Koně se sice lekli, ale nic se nestalo. Sasuke ani nečekal až si na něj Naruto zvykne, prostě začal tvrdě přirážet. Moc to bolelo, tak moc, až se na Narutově tváři objevily slzy. Sasuke je ihned pohotově utřel. Poté začal znovu přirážet, rychleji a hlouběji. Bolelo to, dokud se nedotkl toho kouzelného místa. Naruto se opět prudce nadechl, Sasuke věděl, že teď už se mu to bude líbit, znovu začal přirážet a při každém přírazu dbal na to, aby se jeho penis dotkl Narutovy prostaty. Bylo mu uvnitř Naruta tak krásně, byl takový teplí, a úzký. Lesem se začalo rozlévat slastné vzdychání, a prosby o víc. Sasuke Narutovy vyhověl, a při svém přirážení, se začal věnovat i penisu Naruta. Po chvilince, byl Narutův penis v plné zbroji, a Sasuke si přitáhl Naruta do klína, oba dva seděli, a Naruto objímal Sasukeho rameno. Po další krátké chvilince zpracovávání Narutova těla, vyvrcholil, a jejich těla pokryla bílá, lepkavá tekutina. Hned po Narutově vyvrcholení, vyvrcholil i Sasuke, rovnou do Narutovy těla, oba chlapci prudce dýchali. Sasuke se položil na Naruta a zůstali tam ležet, nazí v trávě, opodál stáli jejich koně. Naruto objímal Sasukeho a ten jeho, leželi tam, oba vyčerpaní, stačilo zavřít oči, a oba usnuli.

Rudé Oči - Obrázky k povídce.

28. června 2011 v 14:01 | Zukashi |  Rudé Oči
Fotografie jsem si vypůjčila z webu www.slawik.com
Tato fotografka má podle mne ty nejkrásnější fotky na světě. A jelikož chci jít na fotografickou střední, beru si z ní příklad.
Takže aby jste měli, zhruba představu jak ty stáj vypadá.

Obrázek -
1. = Satan
2. = Black Berry
3. = Stáj
4. = Stáj
5. = Stáj
6. = Stáj























































Rudé Oči (K.)

28. června 2011 v 12:13 | Zukashi |  Rudé Oči
Rudé Oči!
Název mé nové kapitolové povídky, je to s postavami z Naruta samosebou...
Kategorie: Naruto
Postavy: Naruto Uzumaki, Sasuke Uchiha, Itachi Uchiha, Madara Uciha, Narutovy Spolužáci.
Žánr: Částečné Drama.

Upozornění: Sex, Yaoi
Kapitoly: No, to bude podle toho, jak budete komentovat... xD


Mladý, štíhlý a pohledný hoch jménem Naruto Uzumaki, stál na mostě v lese nad vysokou propastí. Nakláněl se přes zábradlí, a díval se do dáli. Hleděl na obrovské panství s cimbuřím. Vždycky se říkalo, že tam nikdo nebydlí, ale když se tam chtěl jít Naruto podívat, vrata byla zamknutá, a hradby tak vysoké, že na ně prostě nestačil. Přešel mostek, a zamířil ke studánce, u které stál jeho kůň. Byl to velmi krásný hřebec, nesl jméno stejné, jaké měl jeho otec. Měl tak úžasný rodokmen, a posledních pět z hřebců jeho rodiny neslo jména: Stan s patřičnými římskými číslicemi. Tenhle Satan byl šestý, jeho celé jméno tedy znělo GBR Satan VI. GBR před jménem je zkratka stáje, která patřila Narutovým rodičům. Naruto se vyhoupl do sedla koně, a pobídl ho jemný, stisknutím kolen. Kůň okamžitě reagoval, zabral zadními a vyskočil na onen kopec, u kterého stáli. Naruto Satana poplácal po šíji. Naruto se usmíval, byl překvapen hřebcovou citlivostí. Jiní koně by si stisku ani nevšimli, ale Satan, byl vždy připraven vyrazit i na pouhé mlasknutí. Všichni lidé tohoto koně obdivovali, a tvrdili, že stejně dobrého a krásného koně již nikde nenajdou. Naruto koně pobídl znovu, a znovu jen lehkým stiskem, hřebec opět zabral a odrazil se od země. Naruto nyní kopíroval pohyb koně, při výskoku na kopec. Nyní stáli oba nahoře, na vrcholu kopce. Naruto koně opět poplácal a pobídl, nyní lehkým dloubnutím, koně do slabin, dal najevo svoji autoritu, kůň uposlechl a rozešel se lehkým klusem po druhé straně kopce dolů. Doklusali dolů a Naruto se usmál, když známí kraj své rodné vesnice, uviděl. Jejich rodina byla ve vesnici prý nejbohatší, a to díky jejich stáji. Naruto znovu pobídl koně, a ten se rozcválal lesem. Kličkovali mezi stromy, až dojeli na překrásnou mýtinu. Naruto koně zastavil, a sesednul z něj. Přes hlavu mu sundal otěže a vzal si je do jedné ruky, jeho kůň šel za ním, kam šel on, šel i kůň. Naruto si sednul k jednomu z mnoha dřevěných sloupků, přivázal k němu otěže koně, a zavřel oči. Kůň se v klidu pásl, zatím co, z ničeho nic nebem projel obrovský, zářiví blesk, chvilinku bylo ticho, a najednou rána jak z děla. Kůň se prudce vzepnul, div že nevyškubl ze země, již zmíněný sloupek. Naruto prudce otevřel oči, ale bylo příliš pozdě, než aby mohl zareagovat, kůň se znovu vzepnul a kopytem Naruta uhodil do hlavy. Naruto se pokusil vstát, ale zamotala se mu hlava a on klesl zpět na zem. Sáhl si na místo, kam ho předtím Satan kopl. Byla to nešťastná náhoda. Ale Naruto tam přiložil dva prsty, a nahmatal lepkavou tekutinu ve svých krásných vlasech, podíval se na dva prsty, byla na nich, krev. Narutovy, nešlo o to, aby se dostal domů, ale aby se nic nestalo Satanovy, na tolik ho měl rád, nahradil mu bratra a i přátele. Vždy ho spolužáci neměli rádi, pro jeho kyuubiho. Naruto vstal, a nyní chytl koně za otěže a stáhl jeho hlavu k sobě, vyhoupl se do sedla a pobídl koně do nejrychlejšího kroku -> do trysku. Kůň uposlechl a okamžitě se rozběhl po mýtině, v tom další blesk, a po něm další rána. Kůň se splašil a vzepnu tak prudce, až Naruto málem spadl, ale udržel se v sedle, a snažil se vylekané zvíře zklidnit. Satan opět prudce zvedl hlavu, a svým mohutným a svalnatým krkem, nyní i napnutým, vrazil Narutovy do hlavy a tomu se ihned zatmělo před očima, jeho zranění, které předtím necítil, se nyní prudce ozvalo a vystřelilo Narutovy signál do mozku. Naruto chtěl zahnat bolest a neúmyslně se pustil koňského hřbetu a spadl z koně. Po té se mu udělalo černo před očima, všude byla tma. Naruto, ale stejně cítil několik prudkých dopadů na jeho ruku, jak se kůň vzpínal a klesal k zemi. Naruto se nemohl ani pohnout, přepokládal svůj konec. Zavřel oči a ležel tam na zemi.



Když se probudil, ležel na měkké posteli, že by ho rodiče našli? Otevřel oči, a do nich ho praštilo světlo, ihned je tedy zavřel. Chtěl se posadit, ale nedokázal to, nedokázal ovládat svaly ve svém těle. Zdálo se mu, že je tak děsně slabý. Nezvedl ani ruku, do výše hrudi. Znovu pomalinku otevřel oči. Nad ním se rozprostíral krásně zdobený strop, nevypadalo to jako u nich doma. Byl zdobený, kresbami jezdců na koních. Byl sladěn do Nachové a Zlaté barvy. Byl nádherný, doslova překrásný. Vypadalo to jako by byl někde na hradě, v mysli mu putovaly tisíce otázek, ale on, sebral všechnu sílu, kterou v sobě našel, a prudce se posadil, pak vyslovil jedinou otázku, která ho doslova mučila.
"Kde je Satan." Vydechl, a zase se lehl. Nikoho si nevšinul, nemyslel si, že tam někdo stojí, nebo sedí, a čeká, až se probere, ale odněkud uslyšel hlas.
"Pane! Pane! Už se probral! Pane, rychle pojďte sem!" Volal ten muž, zatím co běžel po chodbě, která se, rozprostírala za dveřmi. Nyní do místnosti vešli tři muži. Naruto je zaregistroval jen koutkem oka. Natočil k nim hlavu. Jeden byl vysoké štíhlé postavy, a měl havraní vlasy, sepnuté do copu. Druhý muž byl menší, tlustší a podsaditější postavy, byl také o dost starší, vypadal tak na 50 let. Třetí muž, nejvyšší, měl také havraní vlasy, ale měl je rozpuštěné. Naruto si je pořádně prohlížel. Nejvyšší muž se nahnul k muži s copem.
"Itachi, vypadá docela lahodně..." Muž na sebe, pohlédli a usmáli se. Itachi se pak podíval na toho starého muže.
"Rinkashi, dones tomu chlapci, něco k jídlu." Rinkashi se podíval na Itachiho, a přikývnul. Otočil se a odešel z pokoje. Itachi přistoupil o krok blíže k tomu druhému chlapovy obmotal se mu kolem ramene a zavrněl něco ve smyslu "Co s ním uděláme? Já jsem byl včera na lovu, a ty jsi byl semnou...". Usmíval se na toho muže, nechápal jsem, o čem to mluví, ale ten druhý chlap se k němu nahnul a odpověděl: "Sasuke s námi, ale nebyl, tak co ho dát jemu? Stejně bude mít za dva dny narozeniny.". O čem to do háje mluví? Já, já je nechápu, proč o mně mluví jako o nějaké věci? Nikomu mně dávat nebudou! Putovalo Narutovy hlavou, pak ho ale z mysli vytrhl hlas toho muže, toho nejvyššího.
"Jsme Madara Uchiha, tohle je můj bratr, Itachi Uhiha, a tvůj nový pán, Sasuke, ten je teď ve své komnatě, je můj, synovec." Naruto na něj kulil oči, on je jeden z těch Uchihů, co jim patří celý hrad? Vždyť je nikdy nikdo neviděl! Naruto lapal po dechu, Madara se zatím usmíval. "Tak, jak se jmenuješ, ty?" Naruto na něj zíral, nevěděl, co má říct. S jeho pomocí se posadil, a zadíval se na něj. Pak jen hlasitě polkl, až se Itachi zasmál.
"Já... Já jsem Naruto Uzumaki." Odpověděl. A pak jen čekal, co se bude dít dál. Ti dva mu naháněli strach. Itachi se otočil k oknu. Pořád se usmíval. A pak jen tiše pronesl: "Jdeme za Sasukem, dát mu jeho dárek, trochu s předstihem." Madara se usmál, a vzal Naruta za ruku, pomohl mu vstát. Ten ovšem pořád nechápal, proč o něm mluví jako o dárku. Nevěděl, co si má myslet. Když se, při každém kroku, si musel skousnout ret, tolik ho bolelo, jen došlápnout. Šli chodbou, ale jen chvíli, zhruba deset minut, než stanuli před obrovskými dveřmi ze dřeva. Madara, vzal za kliku u dveří, aniž by zaklepal, vešel dovnitř, a Nartua nechal sklouznout na zem, na koberec.
"Sasuke, vedeme Ti malý dárek, sice máš narozeniny až pozítří, ale nevíme, jestli by se nezkazil." Madara mluvil ke křeslu, na první pohled prázdnému, ale když se člověk podíval pozorněji, na opěradle stála vinná sklenka, a na stolku ležela kniha, otevřená zhruba u prostřed, vedle stála láhev vína, a zpoza křesla vykukovali konečky vlasů, zbarvené jako u zbylých dvou mužů, havranově černé. Vlasy se pohnuly, a nyní stál před Narutem hoch, o něco vyšší než je on sám, havraní vlasy měl vzadu, nagelované a v, předu sčesané do obličeje. Na sobě měl černé plášť, pod ním měl bílou halenku, rozepnutou, takže mu odhalovala nádhernou hruď. Měl černé kalhoty, volné, v pase měl gumu, která je držela na svém místě. Vypadal mladě, nemohlo, mu být o nic víc než Narutovy samému, a Nartovy bylo šestnáct. Sasuke si prohlížel blonďákova zranění, s ohrnutým rtem. Pak střelil pohledem po Itachim, a Madarovy.
"To je vtip?" Optal se opovržlivě. Ale Madara jen zakroutil hlavou.
"Ne, není to vtip, není nic moc, ale třeba ti bude chutnat." Usmál se a pak se otočil k odchodu, Itachi ho následoval, v pokoji zůstali jen oni dva, Naruto a Sasuke.
"Vstaň!" Nařídil Sasuke ledově klidným hlasem, Naruto na něj zíral, ale pak se neohrabaně zvedl, a narovnal se, na svém krásném jezdeckém úboru měl krev. Sasuke se usmíval, když ho viděla, jak si sám sebe nevěřícně prohlíží. Naruto ze sebe nevydal ani hlásku, ale pak přišel Rinkashi. Naruto se na něj podíval. Rinkashi se Sasukemu uklonil a tác položil na stůl. "Donesl jsem mu něco k jídlu, jak Pan Madara nařídil." Řekl klidně a podíval se na Naruta. Stál tam, na jedné noze, bylo mu ho líto, tolik zraněný, a tolik vyčerpaný, zmrzlí a dokonce i mokrý, a oni ho nutí courat se po starém, špinavém a studeném hradě.
"Dobře, díky Rinkashi. Ještě než se nají, musí se umýt, dej mu nové oblečení, ať nevypadá tak odpudivě, a ošetři mu zranění." Řekl Sasuke opět klidným tónem, bylo to tak jiné, než na co byl zvyklí Naruto. Naruto byl rád, když byl po koupeli, v novém oblečení, které bylo mimochodem krásně teplé a vonělo, a když byl po jídle, kterému stejně moc nedal. Konečně si ho všichni, přestali prohlížet, ale on neměl pořád klid na duši.
"Pane, Sasuke, kde je můj kůň?" Vysoukal ze sebe, i když se trochu bál odpovědi. Seděl na zemi, před krbem, ve kterém se proháněly plameny. Sasuke, ho pozoroval, jak tam sedí bez hnutí, a pozoruje oheň, byl zamyšlený, ale byl klidný, nikdy se necítil tak klidný v něčí blízkosti. Zvednul hlavu a vstal, vydal se ke dveřím.
"Počkej tady, jestli se pokusíš utéct... Myslím, že víš, co tě bude čekat." Pronesl tiše, a zavřel za sebou dveře. Naruto zůstal sám v pokoji. Hleděl do ohně, a byl naštvaný sám na sebe, kdyby poslechl matku, nemusel teď sedět u úplně cizích lidí, o kterých se navíc tvrdilo, že jsou démoni, a nemusel přemýšlet, kde je jeho Satan. Vstal, a zamířil ke dveřím, otevřel je, a škvírou mezi nimi proklouzl na chodbu. Na konci uviděl dveře, za kterými bylo vidět slunce. Šel k nim, co nejrychleji, vzal za kliku, a otevřel je, spočinul na schodech z hradu, byl to obrovský hrad, sešel schody, a vydal se za pachem koní. Bylo mu jasné, že tu mají koně, již minulí rok, v Létě, když to tu byl obhlídnout kolem plotu, dírou ve zdi bylo vidět několik koní pasoucích se venku. Šel za ním, a najednou narazil na budovu, ze které se ozývalo řehtání a podupávání. Vešel do ní, a hned na první pohled ho uviděl. Stál tam, až úplně vzadu, na konci té chodby mezi boxy, stál jeho Satan. I přes všechnu tu palčivou bolest se k němu rozběhl, doběhl k němu a objal ho kolem mohutného krku.
"Je vous vois mon ami." Prohodil ke koni, byl zvyklí si s ním povídat v cizím jazyce, který se naučil, když byl ve Francii. Pustil se koňského krku a sednul si, opatrně, do sena pod ním. Jakoby ho kůň napodoboval, lehnul si vedle něj, ale tak aby mu neublížil.
"Comment es-tu, Satan?" Vyslal ke koni, který si na něj nyní pokládal svoji obří hlavu, začal jej hladit, po sametových pyscích. Najednou se po celé stáji rozezněly dva hlasy.
"Rine! Ihned mi osedlej Black Berryho!" Poroučel první hlas. Narutovy se zdál podobný, přemýšlel, vždy´t tenhle hlas mu před chvilinkou zakázal odejít z pokoje.
"Pane. Už je osedlaný. Smím mít ještě jednu otázku, pane?" Ptal se RInkashi. Naruto uslyšel kroky, které se blížily k boxu Satana. Najednou se zastavily.
"Ptej se, Rinkashi."Odsekl Sasuke, a bral si nějaké věci z věšáku.
"Pane, kam zmizel ten mladý hoch? Nezabil jste ho, že ne?" Ptal se rychle a rozrušeně. Naruto slyšel další váhavé kroky.
"Ne, neboj se Rinkashi, nemám hlad. Rinkashi, teď se zeptám já, kde je ten kůň?" Naruto věděl, o kterém koni mluví. Mluví o Satanovy.
"Ten černý? Ten je támhle..." Naruto uslyšel kroky, a už už se připravoval na hrozný kravál.
"Ale, kohopak to tu máme? Neříkal jsem, že nemáš chodit pryč?!" Řekl Sasuke zase naprosto klidným hlasem. Naruto otevřel oči a vstal, pohled sklopený k zemi, přešel k Sasukemu. "Omlouvám se Pane..." Zašeptal, téměř neslyšně. Sasuke poslal Rinkashiho pryč. Zase zůstaly samy spolu.
END, První kapitoly! xD

KIBA, NARUTO a SASUKE (J.)

28. června 2011 v 12:00 | Zukashi |  Jednorázovky Naruto

Jednorázovka - KIBA, NARUTO, SASUKE (Spolu)
NARUTO
Probudil jsem se na veliké posteli. Vedle mě ležely dvě další osoby. Byli to kluci, dva kluci. Byli to dva kluci, které znám. Byl to Kiba a Sasuke.
"Co tu děláte, u mě v posteli?"Ptal jsem se bezradně, když Sasuke otevřel oči. Podíval se na mě těma svýma černýma očima. Usmál se a posadil se. Pozoroval, jsme každý jeho pohyb.
SASUKE
Když jsem se na něj usmál, trochu se začervenal. Pohladil jsem ho po tváři, a ucítil jsem, jak se mu napínají svaly. Stočil jsem pohled na Kibu, jen klidně oddechoval. Nahnul jsem se k němu a políbil ho na jeho krásnou tvář, jen něco nesrozumitelného zamumlal. Zaslechl jsem jak Naruto lape po dechu, zvedl jsem tedy oči k němu.
"Co se děje lásko?"Zeptal jsem se ho. Chvilku na mě jen nechápavě koukal, ale pak pochopil.
"Ne, Sasuke, co se tu proboha, stalo?"Vyjekl.
"Rád ti to názorně ukážu..."Rošťácky jsem se usmál a opět jsem ho začal hladit po tváři. Cítil jsem, jak se chvěje, bylo to úžasné.
KIBA
Zaslechl jsem jakési vdychání. Otevřel jsem oči a posadil se. Musel, jsme se usmát nad tím, co jsem viděl. Včera večer se sebe ani netkli, každý chtěl kus mě jenom pro sebe. Ještě teď mě z jejich chloub bolí zadek. Začal jsem se zvedat k odchodu, když mě za ruku chytla ruka cizí.
"Ehe?" vydal jsem ze sebe inteligentně, ale to už mi opět někdo stahoval trencle. Cítil jsem jemný dotek, takže to byl Naruto. Cítil jsem i jak si někdo bere můj Úd do úst a pomalu ho dráždí jazykem. Po chvilce ho ale přestal dráždit a dal se na kouření.
NARUTO
Jazykem jsem laskal Kibův penis. Hrál jsem si s ním, rukou jsem ho mnul a přitom jsme byl taky opečováván mladým Uchihou. Líbal mi záda, a pak jsem ucítil tlak v mém otvoru...
"Uvolni se... Aspoň dneska..."Zašeptal mi Sasuke do ucha já znovu ucítil tlak na otvoru. Tentokrát byl ten tlak ale silnější.
"Au...Au...Sasuke, to bolí..."
SASUKE
Oba dva prsty z něj pomalu vytáhnu, a shodím ho na postel z Kibi, ten sice není moc nadšený, ale já jsem musel Narutovy ukázat, že to muže být i příjemný. Dychtivě jsem se vrhl na jeho ústa. Vášnivě jsem ho líbal, ze začátku mi to moc neoplácel, ale pak se zapojil a polibky mi opětoval se vší vervou. Rukou jsem mu vjel do vlasů, cítil jsem jeho dotek na, mích, zádech. Uvolnil jsem jednu, svojí ruku, a sjel s ní po jeho boku, až k jeho klínu. Nadzvedl jsem se, abych měl místo a opět mu vsunul dva prsty do jeho otvoru. Cítil, jsem, jak se mu jeho konečníkové svaly napínají... Kouknu na něj, vidím, jak ztěžka dýchá. Nepřestávám, víc do něj ponořím oba prsty. Cítím, jak zavírá oči, jak se prohýbá. Cítím, jak se začíná klepat, jak ho to bolí, ale nemůžu za nic přestat. Slyším jeho hlas, jako by byl někde daleko, ale on je přitom pode mnou, a prosí mě, abych toho nechal. Vytáhnu z něj dva prsty, a špičkou svého penisu mu přejíždím po otvoru. Pomalu ho do něj zasunu, slyším jeho bolestné steny, prosby o konec, ale ignoruju je. Zasunu ho do něj až po kořen, a pak ho opět vytáhnu, a znovu zasunu. Cítím, jak se mě ze sebe snaží dostat ven, ale nejde mu to. Vsunu ho do něj, ale tentokrát rychleji a až nadoraz. Jeho konečníkové svaly se napínají, a já se v něm pohybuju, sem a tam, a sem a tam. Je to ten nejkrásnější pocit, který znám. Nikdy jsem si nemyslel, že by m jeho pozadí mohlo takhle, ovládnout, a, nebo přitahovat. Včera večer jsem si užíval s Kibou, a teď, teď tu doslovně mučím Naruta, svého nejlepšího přítele. Cítím, že ještě jeden příraz a já vyvrcholím. Opravdu naposledy přirazím, a s úžasným pocitem vyvrcholím do blonďáčkova těla.
NARUTO
Bylo to hrozné. Takovou bolest jsem nikdy nezažil. Když do mě vnikly jeho dva prsty, dalo se to vydržet jen tak tak, ale když do mě vnikl i jeho penis nebyl jsem schopný to přijmout. Oči jsem držel zavřené tak pevně až mi z nich tekly slzy. Ale on si to i tak užíval. Prosil jsem ho, ale i tak pokračoval. Byl to ten nejhorší pocit, který jsem kdy poznal. A on si to užíval.
SASUKE
Pomalu z něj vystoupím a vyčerpaně se na něj položím. Byl to tak krásný pocit, být uvnitř, té krásy. Jen jsem se bál, že Narutovy se to nelíbilo, tak jako mě. A moje obavy se... Naplnily. Naruto mě ze sebe odstrčil a odešel pryč z pokoje. Nechtěl jsem mu ublížit, miluju ho..!
KIBA
Hned jak jsem viděl zvedajícího se Naruta, věděl jsem, že je něco špatně. Něco co jsme ani já ani Sasuek nechtěli. Netušili jsme, že by to pro Naruta mohlo být tak hrozný, a vůbec jsem nevěděl, že by se Sasuke neudržel. Zvedl jsem se a Sasukeho, poprosil, ať zůstane na posteli. Došel jsem ke dveřím, otevřel jsem je, a hned jsem si všiml jak Naruto sedí v rohu na zemi. Kolena si tiskne k sobě a snaží se do nich skovat své slzy. Dojdu k němu a obejmu ho kolem ramen...
"On to nechtěl, udělat, miluje tě, nikdy by ti neublížil." Zašeptal jsem mu do ucha.
"Já vím Kibo, jenže to, tak moc to bolelo. A já ho prosil, ať toho nechá a on pokračoval." Vzdychal mi Naruto do ucha a přitom mě tiskl víc a víc k sobě...
"Já vím Naruto, tak mu to jdi říct, hm?"Povzbuzoval jsem ho, co nejvíc to šlo.
"Ale, co když se mi bude smát? Že nic nevydržím..." Znovu zavzdychal.
"Ale nebude, tomu věř, jak jsem řekl. Miluje tě, až po uši, stejně jako já..." Pomohl jsem mu vstát a usmál jsem se na něj.
NARUTO
Vylezl jsem z koupelny a zamířil k posteli. Sedl jsem si na ni a koukal jsme do země, dokud jsem na ramenou neucítil jeho dotek. Vzal mě do náruče a něžně políbil.
"Promiň Naruto, nechtěl jsem ti ublížit, miluju tě." Zašeptal mi do vlasů a položil mě na záda. Pak, přišel, Kiba a lehl si vedle mě. Usmál jsem se na něj. On mě za odměnu pohladil po tváři. Pak jsem cítil známý tlak u mého otvoru. Zvedl jsem hlavu a uviděl jak do mě Sasuke znovu proniká. Už to nebylo tak hrozné, bylo to naopak příjemné. Bylo to krásné, celou dobu co se ve mně pohyboval, mně pořád líbal. Kiba se mezitím věnoval jemu. Vždy když do něj Kiba přirazil svým penisem, prohnul se a přirazil do mně.
Pak jsme všichni společně odpadly, a znovu usnuly na jedné posteli, já v Sasukeho a Kibi obětí. Spal jsme jako malé mimino.

Mág (J.)

28. června 2011 v 11:58 | Zukashi |  Jednorázovky

New Povídka, je to od jednoho Kámoše -



Jsem mág a mám poněkud nedobrovolného mazlíčka, sedmnácti letého vlkodlaka. Tedy nedobrovolným byl až do jisté chvíle.
Hned na začátku jsem mu dal hlídáček. Takový magický prsten co ho vždycky po určité době přemístil do mých komnat nebo ke mně. Asi třetí den se mi takhle vrátil celý zřízený. Měl těžká vnitřní zranění, polámaná všechna žebra a spoustu dalších kostí, celou kůži posetou řeznými a tržnými ranami. S někým se nepohodl, ale s kým to jsem se dověděl až později ačkoli jsem tušil. Trvalo mi hodně dlouho a stálo mne to mnoho sil, než jsem ho dal do pořádku, alespoň to co mněl zraněno uvnitř. Ale jeho rozdrásanou kůži už jsem dát do pořádku prostě nemohl, byl jsem příliš vyčerpaný a tak jsem mu rány jen překryl magickou formou obvazu, to nebylo moc náročné a uložil jsem jej do postele.
Celý následující den byl v bezvědomí. Večer jsem ho ale probral, necítil bolest, protože jsem na něj použil nějaká ta kouzla proti bolesti a tak jsem se ho vyptával, co se stalo. Udělal mu to král. Čekal jsem to, býval jeho mazlíkem a "zlobil"…
Během našeho rozhovoru jsem ho začal jemně hladit po poraněném těle a dávat jeho rány do pořádku. "Král chtěl ale po Tobě ještě něco." Řekl jsem mu nakonec v klidu. "Dal Ti nějaký úkol."
"Nebyl jsem ve škole ale na mučidlech." Odvětil mi stroze. Chvíli jsme se dohadovali o to, aby mi to řekl, nějak jsem vytušil, že to mi neříká pravdu."
"Promiň, nedáváš mi na vybranou." S touhle větou jsem se mu vnikl do mysli a začal v ní hledat.
Ač neměl ještě zhojené všechny rány tak při tom mém mentálním útoku sebral všechnu energii, změnil se do své vlčí podoby a skočil po mně s výkřikem: "To néééé."
Povedlo se mu srazit mne na zem. Nemohl mi však ublížit, nikdy se mi nestává, že bych kolem sebe neměl ochranné kouzlo. To on nevěděl, proměnil se zase do lidské podoby, vytáhl dýku, kterou měl ukrytu někde v nohavicích a chtěl mne bodnout. To se mu ale nepovedlo, zastavila se o kouzlo. Upustil tedy dýku a opřel se o stěnu.
"Proč jsi to udělal?" Zeptal jsem se a posadil se vedle něho.
"Neměl jste se mi hrabat v hlavě a další jste viděl." Řekl smutně se zavřenýma očima v polosedě opřený o zeď.
"Ano i ne, vím, že tě poslal král potom, co tě mučil, ale proč jsi ho poslechl… Nikdy jsem Ti neublížil." Byl jsem spíše zklamaný než rozčilený nebo ublížený.
"Kdyby, jste se mi nehrabal v hlavě, asi bych to neudělal a navíc jste mne zradil." Nasupeně mi odsekl.
Pozoroval jsem, jak jeho rány začali pod magickými obvazy krvácet, stáhl jsem je tedy myšlenkou. "Jak jsem Tě zradil?"
"Slíbil jste mi, že mne ochráníte před králem, že mi zařídíte víc svobody." Řekl mi zlomeně a ublíženě.
"Ano, ale co jsem ti řekl, než jsem Tě pouštěl hmmmm?"
"A záleží snad na tom?"
"Ano záleží, pamatuješ si to?"
"Ne." Odpověděl mi popravdě a bez vytáček.
"Řekl jsem, že vše zařídím, až budu mluvit s králem, a že tě pouštím na Tvé vlastní riziko, že neručím za to, co s tebou kdo udělá. Moc dobře jsi věděl, že tady celý den nebudu." Vysvětlil jsem mu. "Tak jaká pak zrada."
"Omlouvám se ale … neměl jste se mi hrabat v hlavě." Řekl mi upřímným a bolestným hlasem.
"Lituješ toho?"
"Ne…" Zase zcela bez vytáček a s nepředstíranou upřímností. Nebyl jsem překvapen.
"A udělal bys to znovu?"
"Ano… jen pokud bych věděl, že neuspěji stejně jako teď" potom někam sáhl a podal mi druhou dýku.
Pousmál jsem se. "Pojď, pomůžu Ti do postele." Zvednul jsem se a nabídl mu ruku. To přijal a uložil jsem ho zpátky. "A teď v klidu lež, dám Ti do pořádku zbytek těla." A záhy jsem se jej začal zase dotýkat a léčit jeho rány. "Tak a je to." Zakončil jsem to po chvíli. Chtěl se hned zvedat, ale zatlačil jsem ho zpátky na postel. " Hey, hey, hey, teď musíš odpočívat."
"My vlkodlaci se uzdravujeme rychle." Podotkl.
"To možná ano ale měl jsi velice těžká zranění, polovinu kostí máš ještě strašně křehkých v těch zlomech, svaly a šlachy unavené a demineralizované, tak se uklidni." Vyvrátil jsem jeho námitku s úsměvem.
"Jak myslíte, ale cítím se dobře."
"To je těmi kouzly proti bolestem, mohl by sis však dát koupel ale leda s mou pomocí." Mrknul jsem na něj a prohlížel si ho pak je ještě místy špinavý.
"Mám ležet." Poškádlil mně hravě.
"No nezůstaneš v té posteli na věky." Pomohl jsem mu z postele a do koupelny kde byla veliká vana, že by se do ní vešlo několik lidí. "Svlékneš se sám doufám, jdu tam s tebou."
"Jistě že." Ušklíbnul se na mně a začali jsme se svlékat.
Když jsme byli oba nazí, nabídl jsem mu ruku, pomohl jsem mu do vody a posadili jsme se do vany. Chvíli jsme si jen tak povídali a pak jsem vzal houbu. "Ukaž, umyju tě." Začal jsem mu přes záda jemně přejíždět houbou a Sebastian se mně zeptal: "Kde a jak jste se naučil ovládat tak dobře magii?"
"Pokud Ti tohle řeknu, tak už mne nikdy nebudeš moct opustit, nikdy neutečeš, zařídím to, a i kdybys utekl, tak tě najdu a omezím tvou svobodu ještě víc, opravdu to chceš vědět?"
Jen mi přikývl. Nejspíš si myslel, že se mu to stejně podaří a že ho nebudu moct najít, ale mýlil se, měl jsem a stále mám možnost jej kdykoli najít.
"Dobrá. Narodil jsem se před více než osmi sty lety a už jako dítěte se mne ujal jeden mág. Říkali mu Mudrc. Shodou okolností ten, o kterém mluvil ten mladík předevčírem u večeře s princeznou, ten co uměl odstraňovat hlídáčky."
"Tak odtud máte ten hlídáček." Přerušil mne.
"Ne, tento jsem dělal já. Podle jeho návrhů a modifikací aby se opravdu nedal odstranit. Ale neobíhejme." Pousmál jsem se a zase zmenšil jeho naději na útěk. "Brzy poznal mé nadání pro magii a také to jakou budu mít moc…velkou. Po několika letech studia u něj mi život připravil zkoušku." Odmlčel jsem se a Sebastian mi přímo odezíral slova ze rtů. "Zatím jsem neřekl nic opravdu závadného, jsi si jist, že se chceš ke mně takto připoutat?"
Přiblížil se ke mně zepředu a položil mi hlavu na rameno. "Mám snad na výběr? Stejně jsem se rozhodl zaprodat se vám, vyjde to nastejno…" klidně mi odpověděl.
"To ano ale s tímhle Ti svobodu omezím ještě víc." Rozcuchal jsem mu vlasy a zvedl hlavu. "Opravdu to tak chceš?" Zase jen přikývnutí.
"Dobrá." Pokračoval jsem. "Jednoho dne jsem našel čtyři tvory, zlatou rybku, fénixe, dryádu a diamantového slavíka. Byli těžce ranění, měl jsem dvě možnosti, zabít je a pomoct jim od utrpení, nebo je vyléčit ale sám přitom zemřít. Vybral jsem si to první. I přes to co mi darovali a řekli jejich duchové, a znovuzrozený fénix… se za to dodnes stydím. Děkovali mi za to, že jsem jim pomohl od trápení. Od té doby jsem začal ovládat všechny živly, fénix mi dal část ze sebe, a proto se v něj umím proměnit a mám některé jeho schopnosti, ale stydím se za to, co jsem udělal." Můj pohled musel při tom vyprávění být prázdnější než obvykle, ale hlas jsem měl klidný a pevný.
"Ale vždyť to není nic hrozného." Řekl mi překvapeně.
"Já se ale za to stydím." Prohlásil jsem. "A teď bych měl dokončit, co jsem začal." Sáhnul jsem po houbě a naznačil, že toto téma je uzavřeno. Přitáhl jsem se k němu blíž a začal mu houbou kroužit kolem bradavky a pak přes ni.
"Myslím, že být váš mazlík nebude až tak hrozné." Usmál se ne mně.
"Líbí se Ti, jak si s Tebou hraji?" Přešel jsem na druhou bradavku.
"Ano." Znělo to skoro zasněně.
"Chceš, abych si s tebou hrál dál?" V očích mi muselo zajiskřit.
"Jak moc si chcete hrát?" v jeho očích zahrály plamínky.
"Jen tak jak se Ti to bude líbit." Začal jsem v kudrlinkách houbou sjíždět níž po jeho trupu.
"Až se mi to nebude líbit, zastavím vás." Šplíchnul po mně trochu vody.
"Jednou mi to vrátíš." Otíral jsem mu při té větě houbou stehna.
"A co? Umytí houbou?" zasmál se a díval se přitom na mne.
"Možná i víc když budeš chtít." Jedna má ruka mu sjela do rozkroku a druhá znovu rozcuchala vlasy a pohladila jej po tváři. Zvrátil hlavu dozadu a já jen pokračoval, mnul jsem jeho pyj. Za chvíli hlavu zase zvedl a podíval se mi do očí, neodolal jsem a políbil jsem jej. Jeho jazyk vnikl do mých úst, můj do jeho a začaly se proplétat.
Když jsme se po tom polibku odtrhli, vypadlo z něj: "Opravdu by to nemuselo být špatné…spíše naopak." Natáhl ke mně ruku a pak si mně přitáhl k sobě a zase jsme se začali líbat. Jedna má ruka bloudila po jeho těle a druhá mu lehounce čechrala vlasy. Nakonec jsme se znovu odtrhli.
"Možná Tě ke mně nakonec přeci nebude poutat jen magie." Zašeptal jsem k němu něžně a on mně pevněji chytil a obrátil nás tak abych byl pro změnu u stěny já. Tentokrát mne políbil on.
"Nechceš pokračovat někde, kde to bude pohodlnější?"
"Teleport?" Zeptal se mně šibalsky.
"Ne." Odpověděl jsem, vzal jsem ho do náručí a vyšel ven z vody a zamířil jsem do ložnice.
"Taky možnost." Usmál se na mně a položil si hlavu na mé rameno a mlčel, něž jsem jej opatrně položil na velkou postel ve své ložnici. Lehl jsem si vedle něho, zahleděli jsme se vzájemně do očí. Nedalo mi to. Znovu jsem ho políbil. Naše jazyky se propletly a on mne při tom převalil na záda a vyhoupl se nade mne.
Po chvíli se naše jazyky rozpletly. "Jsi poněkud dominantnější, než jsem čekal." Usmál jsem se.
"Možná se jen bojím zalehnutí." Zasmál se na mně.
"Srabíku." Pak mne políbil krátce na rty a pak se postupně v polibcích přesunul na krk a hrudník a z hrudníku se přesunul na mou bradavku, kterou začal dráždit jazykem a sát. Jedna má ruka mu přitom vjela do vlasů a druhá ho začala hladit mezi půlkami. Když mne do bradavky po chvilce lehce kousl a zatahal za ni, vzrušením jsem zasyčel a jemňounce jej zatahal za vlasy.
Po chvíli se přesunul na mou druhou bradavku a jeho ruka se krouživými pohyby postupně posouvala po mém trupu směrem k rozkroku. Jedna má ruka mu mezitím začala hladit bříšky prstů záda a druhá lehce dráždit dírku. Když uchopil můj částečně ztopořený penis, vzrušením jsem se propnul a můj prst do něj malinko proniknul.
Začal mi prstem lehounce třít špičku penisu, který byl tvrdý jako kámen a ronil kapičky lásky. Můj prst na oplátku pronikal pomalinku hlouběji do jeho útrob. Začal mně dráždit ještě intenzivněji a jazykem kroužil kolem mé bradavky a po ní, začal jsem jej zlehka a pomalu prstit. Po chvíli se ale stáhnul dolů a já už jsem na jeho zadeček nedosáhl. Přidržel si můj penis rukou a začal špičkou jazyka dráždit žalud. Má ruka mu zajela do vlasů, přivřel jsem oči a začal vzdychat.
Chvíli mně tak dráždil a pak si celý můj pyj pomalu zasunul do úst a pozvolna začal kouřit. Jen jsem ležel a nechvál to v jeho rukou, zrychleně jsem oddechoval a on také zrychlil své pohyby a začal pěkně sát. Nenechal jsem ho ale už dlouho.
Při zdvihnul jsem se a chytil ho. Pomalu jsem si ho vytáhl nahoru, překulil na záda, a ruce mu začal sunout nahoru, do velkého otevřeného V. Pak jsem jej políbil a ruce mu nahoře připoutal kouzlem. Špičkou jazyka jsem mu sjel po bradě a krku na hrudník. Pak jsem polibky pokračoval na bradavku a začal jí sát. Ukazováčky jsem mu začal sjíždět po zdvižených pažích a pozvolna se přesunul k druhé bradavce, kterou jsem začal něžně okusovat a olizovat.
Když zjistil, že je spoutaný, zlehýnka sebou trhnul a zavřel oči. Polibky jsem se začal posouvat k jeho klínu a ještě jsem si po cestě špičkou jazyka pohrál s pupíkem. Malinko se při tom propnul a slyšel jsem jeho chvějící se dech. Zvednul jsem hlavu a podíval se na něj. Byl překrásný, prstem jsem mu přejel po proužku chloupků táhnoucím se od pupku až k penisu. Pak jsem jeho chloubu vzal mezi rty.
Jeho ještě ne zcela ztopořený pyj se při tom úplně nalil krví a já jsem mu rukou lehounce stáhl předkožku a jazykem začal obkružovat obvod žaludu. Prohnul se a pevněji zavřel oči, magická pouta mu zabránila se stáhnout níž. Prsty jedné mé ruky mu začaly bloudit po těle, druhá ruka mu masírovala koule a špičkou jazyka jsem mu dráždil skulinku na vrcholu žaludu.
Přidušeně začal sténat a trochu cloumat pouty. Těšilo mne jeho vzrušení. Začal jsem mu plochou jazyka přejíždět po klacku, nahoru a dolů, po chvíli jsem zakroužil na žaludu a zase začal přejíždět. Když jsem mu podráždil štěrbinku na vrcholu a začal ho zase hluboce kouřit a jemně prstit tak se začal opět zmítat.
Po chvíli začal ztěžka oddechovat a tak jsem zpomalil a přidal mu do zadečku ještě jeden prst. Stejně to ale už dlouho nevydržel a já ucítil první stahy jeho orgasmu. Pěkně jsem mu prsty zarejdil v zadečku a všechno mlíčí pečlivě sbíral do úst a čekal, až jeho orgasmus odezní. Pak jsem se vytáhl za ním a s ústy plnými jeho nejosobnějších tekutin jsem jej políbil. Nejspíš to nečekal a tak se rozkašlal a tím se z polibku odtrhl. "Copak nechutná?" Usmál jsem se.
Chvilku ještě kašlal a pak se zašklebil "To taky."
"To je mi líto." Dlaněmi jsem mu přejel po celé délce paží a tím jsem mu uvolnil ruce. Na to zareagoval tak, že mne chytil a přivinul k sobě."
"Počkej, vždyť mne umačkáš." Zasmál jsem se a zavrtěl, abych získal pohodlnější pozici.
"A vadilo by to?" Zasmál se.
"No mně ne, byl bych umačkaný ale ty už bys byl bezemne." Jemně jsem ho ukazovákem klepnul po špičce nosu.
Pomalu sevření povolil se slovy: "To raději ne."
Pousmál jsem se: "A líbilo se Ti to?"
Přitulil se ke mně. "Možná s tím úspěchem nebudu tak pospíchat."
"Opravdu?" zeptal jsem se pobaveně.
"Ano."
"A chceš dál pokračovat?"
Přitiskl se ke mně s tichým "Chceš?"
"Já jsem se ptal." Zasmál jsem se tiše a líbnul ho na nos.
"To se nedá odmítnout." Překulil se na mne s úsměvem.
"Vážně?" Prstem jsem mu zajel do zadečku a záhy ho vytáhl. Přitiskl mně k sobě a já ho začal pomalinku tlačit dolů na svůj stojící pyj. Po chvíli jsem se dotkl jeho zadečku, posunul se a začal na mě nasedat, nejdřív pomalu a pak náhle zrychlil. Zpomalil jsem ho přidržením za boky: "Nespěchej, nechci, aby tě to bolelo."
"Něco vydržím." Zasmál se.
"Jsi sebejistý." Zasmál jsem se a vnikl do něj nadoraz.
"To je špatně?"
"Vůbec ne." Pozvolna jsem začal přirážet.
Obrátil nás a zeptal se: "Jaký mám být?"
"Takový jako jsi." Trošku jsem se zapomenul a zrychlil. Celý se stáhnul. "Promiň, jsi v pořádku?" Pohladil jsem jej.
"Nejsem z cukru." Ohradil se s trošku ukřivděným úsměvem.
"Chci, aby se ti to líbilo." Prsty jsem mu začal bloudit po krku.
"To je dost zvláštní vzhledem k tomu hlídáčku." Otočil nás a zase jsem byl nahoře.
"To jen než zjistím, jestli Ti mohu věřit." Sehnul jsem se k jeho bradavce a začal ji jemně sát a hrát si s ní jazykem. Zavřel oči a uvolnil se, viděl jsem, že si to užívá, přesto byl ale malinko napjatý, přesunul jsem své rty, zasypal mu polibky krk a začal zrychlovat. Po pár okamžicích, jsem přemístil jednu svou ruku k jeho přirození a začal je mnout.
Za okamžik se propnul, zvednul ruce nad hlavu a zapřel se o stěnu. Sklonil jsem se a lehce jsem ho políbil na rty. Pronikl svým jazykem do mých úst. Vzájemně jsme si masírovali jazyky a cítil jsem jak jemně skousává můj jazyk vzrušením. Netrvalo dlouho a opět vyvrcholil a stahy jeho orgasmu, které jsem cítil i na svém údu přivedly k vrcholu i mne. Přerušil jsem náš polibek a prudce jsem vydechl. Sebastian se uvolnil a jen zůstal volně ležet, přestal jsem pohybovat pánví a ještě jsem chvílí mnul jeho penis. Za pár okamžiků jsem se položil vedle něj a pohladil jej po tváři.
Položil mi hlavu na hrudník. Vjel jsem mu rukou do vlasů, začal ho hladit a přivinul ho těsně k sobě. Uběhlo pár minut ticha a slyšel jsem, jak volně oddechuje, usnul. Přikryl jsem nás opatrně dekou tak, abych jej nevzbudil, a za okamžik jsem usnul také.

KONEC

Plyšový Méďa (K.) - III.(End)

28. června 2011 v 11:54 | Zukashi |  Plyšový Méďa

Tak, a zase další pokračování, vím, tamto oddělení bylo dost děsivé, ale mělo to být dosti zamotané, tak snad se mi to aspoň trochu povedlo...
A tady v tomhle pokračování, se opět sejdou, a snad spolu konečně vydrží déle než jeden den...


Přiběhl ke mě Madara a vytáhl mi katanu z břicha. Byl jsem děsivě unavený, chtělo se mi spát, ale on mi to nechtěl dovolit. Pořád opakoval "Sasuke nespi!!!" bolela mě z něj už hlava. Podíval jsem se na něj, abych jistil, kam mě to nese, a divil jsem se, když jsem zjistil, že mne nese do Akatsuki sídla.
"Ale ti přece Itachiho odvedli..." Snažím se mluvit dost nahlas, aby mě slyšel. Nereaguje. Ignoruje mě, jsem pořád dál, rozrazí dveře a vběhne do rány přímo Sasorimu. Ten se na mě jenom s vystrašením podívá. Pak mu Madara něco pošeptá a on se uklidní, a zavede nás do nějakého pokoje, hned přiběhne Deidara. Co ten tu dělá?!
"Jdi pryč, to ty jsi odvedl Itachiho, a mě zapíchl do břicha katanu!!!" spustím na něj, a on se na mne nevěřícně podívá. Pak zase zvážní.
"Tobě, Sasuke, neřekli, že to byly jenom kloni? Že to byl Danzou a vzal si sebou mojí podobiznu?" Zalapal jsem po dechu, a podíval jsem se na něj, usmál se na mne a rukou mne pohladil po tváři. Naklonil se ke mne, pro polibek, ale já nejsem ještě připravený. Chci jedině Itachiho. Musím mu to říct.
"Deidaro... Já chci jedině Itachiho, nikoho jiného..." Řeknu vážně a odevzdaně. Usmál se, a najednou přede mnou nestál Daidara, ale Itachi. Věděl, jsme, že to není pravej Itachi, ale byla to aspoň jeho náhražka. Deidara se pořád usmíval, a pak, bez varování se vrhnul na mé rty, chtěl ze mne slívat Itachiho, ale to mu nevyšlo, protože jsem ho prudce odstrčil a on narazil do protější stěny pokoje. I s ránou v břiše jsem se postavil a"vyběhl" z pokoje. Hned jak jsem vyrazil ze dveří, slyšel jsem jak Deidara nadává, ale nedbal jsem na nadávky. Vrazil, jsme do Madary a pak i do Sasoryho, ale ani jsem se neohlédl a běžel dál. Pak jsem vyskočil na jednu větev, z té na druhou, a pak třetí, čtvrtou a další. Běžel jsem tak daleko, dokud jsem doslova nepadl u Danzouovím nohou. Usmál se, ale nic neřekl, jen se podíval na Itachiho, stojícího u stromu se svázanýma rukama. Chtěl jsem k němu hnedka běžet, ale něco mi říkalo, že je to zase, jenom náhražka. Zastavil jsem se a pořádně si ho pohlídl, myslel jsem si, že je to jenom další náhražka, ale vypadal úplně stejně, jako můj Itachi. Rozběhl jsem se tedy k němu, něco mi šeptal, ale já mu nerozuměl. Slyšel jsem za sebou kroky, a tak jsem se prudce otočil, a uviděl jsem Danzoua, usmál se.
"Vypadáte, že si nerozumíte jen jako bratři..." Podotkl s vážným tónem. A dál se v klidu usmíval, podíval jsem se na Itachiho. Taky ho pozoroval.
"Do toho ti nic není, Danzou."! Odsekl jsem mu, a on si ke mne klekl, vzal mojí bradu mezi dva prsty, ukazováček a palec, zacloumal s ní.
"Nedovoluj si na mne!" Zavrčel dosti rozzuřeně. Pak se opět usmál, nevěděl jsem, co si pod tím mám asi představit. Je normální? Nebo mu snad hrabe?
"A co když budu?" Odseknu pořád s velkou odhodlaností. Zase se usměje a pohladí mě po tváři, ucuknu a couvnu ještě víc k Itachimu, ten se na Danzoua, dívá dosti vražedným výrazem. Danzou se opět usměje, a pak se nahne k Itachimu, a přetrhne jeho provazy. Oba dva se na něj, nechápavě podíváme, pořád nám nic nedochází. Danzou se změní, v obláček kouře. Já i Itachi ztuhneme a díváme se kolem sebe. Něco v křoví vedle nás zašustí, a objeví se tam Naruto. Co ten Tady dělá?
"Naruto...?" Optám se vyděšeně, jen se usměje a jde ke mne.
"Čus Sasukáči... Mě jsi nečekal co? No jo, byl to nápad Madari, já se k němu jenom tak"nechtěně" připletl. Ani jsem nevěděl, že budu muset naklonovat Danzoua, abych tebe a Itachiho dostal pryč z dosahu Deidari. Ona to totiž nebyla náhražka, celou dobu to byl pravej Deidara, dobrý co?" Usmíval se od ucha k uchu, měl, jsme sto chutí mu skočit kolem krku a obejmout ho. Ale to jsem samo sebou udělat nemohl, protože je tady Itacho, a já Itachiho ,miluju. Podívám se na něj ještě jednou, už trochu vážněji.
"Musel jsi mi zabodnout katanu do břicha?! A musel jsi mi odvést Itachiho?!" Zavrčím, a ani si neuvědomím, že jsme řekl"mi odvést Itachiho". Naruto se zase usměje se, a jukne na Itachiho.
"To nebyl Naruto, Sasuke, to byl Deidara..." Oznámí mi unaveně Itachi. Hned jak slyším jeho hlas, vzbudí se ve mne strach o něj. Podívám se na něj, a zjistím, že je taky zraněný, víc než já.
"Itachi, ty jsi zraněný!" spustím, ale Itachi mě utiší polibkem. Hned mi zrudnou líčka, Itachi se usměje, a pohladí mne po nich. Mám o něj děsný strach.
"Neboj se. Nic m není..." Pokusí se o úsměv, ale jakmile začne, tvář se mu zkřiví bolestí. Vyjeknu starostí, ale on se zase jenom usmívá. Pak se podívám na Naruta, asi ví jak mi je. Usmívá se taky.
"Naruto, dojdi prosím pro Madaru." Poprosím ho slušně, a on přikývne. Podívá se směrem k domu, a pak se jen ozve- Pufff ,a Naruto zmizí v obláčku kouře. Usměju, už se naučil víc, než být jenom otravný. Asi, dospěl. Myslel jsem, že u Uzumakiho, to není možné, ale jak vidím, mýlil jsem se.
"Je hodně špatné zamilovat se do vlastního bratra?" Pronesl chraplavě Itachi, jako by snad z posledních sil. Moje obavy, se začaly plnit. Slabnul, byl unavený, a vypadalo to, že během chvilky, mi zemře v náručí. Jenže v tu chvíli, kdy jsem mu chtěl odpovědět se tam, objevil Naruto, a za ruku táhl Madaru. Madara se podíval na mne, a pak na Itachiho. Usmál se, když viděl, jak ho se vši opatrností držím,abych mu ještě víc neublížil a on jen tak nehybně leží v mojí náruči. Umíval se a pak přešel k Itachimu, a pomohl mu posadit se. Pozoroval jsem je. Když Madara Itachiho doošetřil, podíval se na mne a znovu se usmál, můj výraz se totiž vůbec nezměnil.
"Nemusíte se bát jít domů, Deidara je zavřenej v nějakém vězení, nebo co. Sasory zařídil, prý se o mne moc bál, tak jsem mu o tom řekl, a o mne ujistil, že se o něj postará..." Rozesmál se a s ním se rozesmál i Itachi a Naruto. Nechápal, jsem, čemu se smějí, ale bylo mi to fuk, hlavní je, že je Itachi ošetřenej, a já mám klid na duší...
"Mno nic, Já i Naruto už půjdeme... Necháme vás tu spolu..." Usmál se Madara, čapl Naruta za ruku, a táhl ho pryč. Itachi mě stáhl k sobě do náruče. Přitiskl jsem se k němu, co to šlo, moc my chyběl, tak moc, že jsem dokonce zapomněl i na to, že jsem taky zraněný. Ale to jsem hned zahnal, a přitiskl jsem se ještě víc. Objal mě kolem pasu a kolem ramen. Do ucha mi zašeptal nějaký nesmysl, jakože všecko bude v pořádku a, že mně moc miluje, a nechce mě už nikdy pustit. Usmál jsem se na něj a políbil ho, on mi polibek vášnivě oplácel. Byl, jsem rád, že jsem ho nezabil, i když jsem se o to pokusil. Převalil mne na záda a strhnul mi tričko. Pak se vášnivě pustil do líbání mé nahé hrudi. Byl to nádherný pocit, tak dlouho jsem toužil he obejmout, ale došlo mi to až potom, co jsem ho skoro zabil, no není to paradoxní? Myslím si, že teď už k němu budu jenom a jenom hodný, a budu se, o něj dobře starat, nejlíp jak to jenom půjde. Cítím, jak mi jeho ruka putuje po těle a jak mi zajíždí do kalhot. Byl to nejlepší pocit, který jsem zažil od té doby, co jsem mu do zad zabodl kunai. Pak mi svlékl kalhoty i trenýrky, a pak už do mně jenom něžně pronikl, a začal se ve mně pohybovat. Byl ve mně než jsme oba dva vyvrcholili, on do mně a já do jeho úst. Byl to krásný pocit, pak mně pohladil a já usnul v jeho náruči.
THE END, konec celé povídky, možná ještě+ někdy v budoucnu udělám pokračování, ale tam zase bude i další pár a tak...ale uvidím... podle oho jak se tohle bude líbit...Xd
PS.: Pište komenty, papa Zukash.

Plyšový Méďa (K.) - II.

28. června 2011 v 11:50 | Zukashi |  Plyšový Méďa
Tak a je tu pokračování mojí new povídky Plyšový Méďa.
Tak snad se vám to bude líbit...


Sedím na svojí posteli a v ruce svírám dopis od Itachiho, je pravda, že žije, nebo to na mě Madara jenom nastražil. Nikomu nevěřím, jenom sám sobě. Pořád přemýšlím, jestli mě má Itachi opravdu rád. Pokud žije, musím ho najít a zeptat e ho, jenže kde začít.
"Nad čím přemýšlíš?" zeptá se mě Madara. Jak dlouho tam už asi stojí. Kouknu na něj, usmívá se.
"Ty jsi to na mě jenom nastražil, viď?" kouknu na něj. Usměje se, odlepí se od dveří o, který byl opřenej, a dojde ke mě. Posadí se vedle mě na postel a položí mi ruku na stehno, trochu se zachvěju.
"Neříkej, že ti tohle Itachi nedělal." Usmívá se. Kouknu na něj znovu.
"Myslíš ten dopis nebo tvou ruku na mojí noze?!" zavrčím na něj, začíná mi vadit, a jestli ten dopis napsal vážně on, zabiju ho i kdyby za smrt našeho klanu nemohl. Začíná se mi stýskat po Itachim. Byl pro mne víc než bratr.
"Myslel jsem samozřejmě, mojí ruku na tvojí noze, a ten dopis bych nenapsal. Mám jiný styl psaní." Usměje se a obejme mě, trochu, jsem to nečekal, rozechvěju se, a začíná mi šrotovat, co asi chce. Proč to vůbec dělá, já se sním, nevyspím, ať udělá cokoliv.
"Kam tím míříš Madaro?!" Sundal jsem mu ruku z mojí nohy a zamračil se na něj, ale asi to s ním moc neudělalo, protože se jenom usmál a začal mě líbat.
"Nech mě!" Vyjekl jsem a odstrčil ho. Celej jsem se klepal, nevěděl jsem, co mám dělat, tak jsem se rozběhl pryč do lesa. U prvního stromu na, který jsem narazil, jsem se zastavil a otočil se k mému domu, nic jsem neviděl, jenom ten dům, nikde žádný Madara. Otočil jsem se zpátky k lesu a znovu se rozběhl. Když jsem byl zhruba v půlce lesa, zastavil jsem a sedl si na kámen. Pozoroval, jsme noční oblohu, ani jsem nevěděl jaký je to pocit, cítit se tak hrozně sám, tak bez nikoho. Bylo tam takové ticho, že jsem se slyšel dýchat. Najednou jsem uslyšel kroky, myslel jsem si, že to bude Madara, tak jsem se ani neotočil.
"Nevyspím se s tebou Madaro, co ode mne jiného tedy chceš?!" Zavrčel jsem, ale ten dotyčný se jenom ironicky zasmál a mě bylo jasné, že to Madara není. Otočil jsem se, a koukal jsem na svého největšího protivníka, nikdy jsem nevěřil, že se s ním potkám, tak slabí.
"Danzou..." zašeptal jsem, a ruka se mi vyšplhala až k ústům, zakryla mi je.
"Rád tě vidím Sasuke. Tak jsem tě konečně našel, a můžu tě zabít, a vzít si tvůj sharingan. Pokud tu teda někde není Itachi, vlastně, počkat, není, vždyť ty jsi ho sám zabil... Jaká tragédie..." Začal se znovu ironicky smát, věděl jsem, že jsme na tom moc špatně, a pokud se mi neobjeví zázrak, jsem mrtvý. Nedokázal jsem se udržet, a po tvářích se mi rozkutáleli první slzy, jako odpověď na zmínku o Itachim. Kouknu na něj, on se jenom usmívá, a pomalu se ke mne přibližuje. Ale najednou se zastaví, s nohou napřaženou k dalšímu krku, tam jen tak stojí a kouká kamsi do korun stromů, podívám se tam taky, a musím zalapat po dechu. Stojí tam, Madara s Itachim po boku. Koukal jsem zběsile mezi nimi a Danzouem, ač je to k neuvěření, měl jsem strach, ne o sebe, ale o Itachiho a Madaru. Itachi se usmál, když viděl, jak se na něj dívám. Nahnul se k Madarovy a něco mu pošeptal, Madara přikývl a usmál se, pak seskočil ze stromu a přešel ke mě, vzal mě za ruku a pomohl mi vstát, podíval se z5 na Itachiho, a pak na mě.
"Pojď senou, Sasuke." Usmál se na mě, a já na něj nevěřícně koukal, co se mu stalo?
"Kam?" Zašeptal jsem, a pořád sledoval Itachiho, aspoň jedním okem, stejně je to jenom iluze.
"Domů." Odpověděl Madara prostě, pak jsem vstal a odešel s ním domů. Hned jak ,jsem byly doma sedl, jsme si na postel, a pozoroval Madaru jak mi podává nějaké pití. Podíval jsem se na něj, tím nenaštvanějším výrazem, který jsem dokázal.
"Proč jsi nevytvořil někoho jiného, proč zrovna Itachiho?!" V tu chvíli mi ani nedošlo, že by to být pravý Itachi mohl, vždyť mi nechal ten vzkaz a toho medvídka. Ale kdyby to byl Itachi neusmíval by se na mne, chtěl by mě taky zabít, vždyť, jsme se ho, pokusil zabít.
"Ale já ho nevytvořil, je to pravý Itachi, je to Uchiha Itachi, kterého jsi, se ty pokusil zabít." Usmál se na mne Madara, a pohladil mě přitom palcem po tváři. Nevěřil jsem mu, už jsem, nechtěl nic o Itachim slyšet, musel jsem to ze sebe dostat. Vyhnal jsem Madaru ze svého pokoje, a lehl si na postel, stočil jsem se do klubíčka a snažil jsem se usnout, jenže to nešlo. Vzal jsem si ze stolu mp3 a do uší si nacpal sluchátka, zapnul jsem si nějaké písničky a po dlouhé chvilce usnul. Podvědomě jsem věděl, že na mne někdo sahá, ale nevěděl jsem kdo to je, a zrovna dvakrát se mi to zjišťovat nechtělo. Nechal jsem to být a dál v klidu spal, dokud mne ten dotyčný jednou rukou neobjal kolem pasu a nepolíbil do vlasů. Cítil jsem jeho krásnou vůni, jako když jsem s ním spával předtím. Otevřel jsem oči a byl tam. Byl tam Itachi...
"Itachi...Promiň mi to prosím..." Škemral jsem ho... Ale on se jenom usmál a dál mě líbal.
"Už, jsme ti přece, odpustil, nemohl jsi to tušit." Usmál se znovu a začal mě opět líbat. Cítil, jsem se tak krásně, když mne objímal. Líbal mně do vlasů a pak i na krk. Začal mi vysvlékat triko, a pak se zarazil. Posadil, jsem se a nechápavě jsem se na něj podíval. Vzhlédl ke mne...
"Mě jsem ti říct pravdu, Sasuke. Neměl jsem předstírat smrt, měl jsem za tebou hned přijít." Kouknul se na mě a vzal můj obličej do svých dlaní. Jemně jsem přikývnul. Usmál se...
"A co je s Danzouem?" Musel, jsme se zeptat, neměl na sobě ani škrábanec, ale s Damnouem přece bojovat musel. Tak jak to udělal?
"Utekl, ale vrátí se, a proto musím být s tebou..." Pak se usmál a znovu mne objal, lehl si ke mne, byl jsem v jeho objetí a dlouho jsme si povídali, dokud, jsem mu jako malé dítě, neusnul v náručí. Byl to tak krásný pocit. Mít ho zase u sebe...

"Miluju tě Sasuke..." Zašeptal a zase mě začal líbat na krku, byl jsem u něj a on u mne, bylo nám tak krásně. Vím, že je to jenom sen, ale je tu semnou a to je to hlavní, jinak bych neusnul, a nezdálo by se mi o něm. Cítím, jak mi jeho ruka putuje po nahé hrudi, jak zajíždí až po bocích za lem kalhot a jak mě hladí. Byl to krásný sen.

Když jsem se ráno probral, cítil, jsme na sobě něčí, ruku. Myslel, jsme, že to co se stalo včera večer byl jenom sen, ale byla to realita. Otevřel jsme oči, a uviděl ty jho, pohlíželi si mě. Bylo to krásný vědět, že je to semnou a prohlíží si mne jako dřív, že včera tvrdil pravdu o tom, že mi odpustil..
"J hodně špatné zamilovat se do vlastního bratra, Sasuke?" Otázal se mne, když uviděl, že mám otevřené oči. Chvíli jsem váhal, ale pak jsem mu odpověděl.

"Já to nevím Itachi." Usmál se na mne a pohladil mojí tvář. Zkoumal jsem ho, dokud někdo nezaklepal na dveře. Itachi se k nim podíval.
"Madaro, pojď dál..." Zvolala, a dveře pokoje se otevřeli, stál tam vážně Madara a v ruce držel tác se snídaní. Usmál se na mne a tác položil kousek ode mne. Koukl se na Itachiho a pak odešel. Itachi se usmál když viděl jak zírám na tu kopu jídla, mávl nad tím rukou, v gestu "No tak jez..." tak jsme se s chutí pustil do jídla.

"Bože, to byla bašta..." Oznámil jsem mu, a s plným pandírkem se převalil na záda. Usmál se na mne a políbil mne. Pak se zvedl a šel kousek dál, do nějaké přihrádky, vytáhl z ní, medvídka (mojeho medvídka.) a donesl mi ho.
"Už se mě prosím nepokoušej zabít..." poprosil mě a zase začal líbat, bylo mi v tu chvíli hrozně, ale i krásně... Je fajn ho mít u sebe. Líbal mne dokud se ve dveřích pokoje, nezjevil Deidara, a s Danzouem, mi Itachiho neodvedli. Ležel jsem v rohu pokoje, s katanou v břiše, a kde se vzal tu se vzal Méďa...

Plyšový Méďa (K.)

28. června 2011 v 11:47 | Zukashi |  Plyšový Méďa
Plyšový Méďa
pár: ItaSasu, MadaSasu
žánr: ujeté...(ostatně jako já..xD)
forma: ze Sasukeho pohledu (možná i z mého...)
upozornění: smát se u toho asi nebudete xD

Jako každou noc usínám vedle svého bratra. Jak jenom můžu usínat, vedle někoho kdo mohl bez slitování vyvraždit celí náš klan? Jak můžu s někým takovým mít vztah?
"Co se děje?" To si toho, že se něco děje, ještě nevšiml? Až teď?
"Sasuke?"
"Co?" Kouknu na něj, usměje se a přitiskne svoje čelo k mému. Trochu ucuknu, ale přeci jen ho nechám. Ať si myslí, že ho mám rád, a pak, ho jednoho večera zabiju, tak jako zabil on moje i jeho rodiče...
"Děje se něco, Sasuke?" Pohladí mě po tváři.
"Ne, nic se neděje..." Snažím se o klidný tón.
"Fajn, miluju tě..." Obejme mě kolem ramen a přitiskne k sobě. To mu mám jako věřit? On mě nemůže milovat, nedokázal by to, na to je moc ubohý. Ucítil jsem pohyb na posteli. Asi už zase leží, taky si lehnu na záda a koukám do stropu. Za chvilku, ani ne deset minut, mi položí ruku na rameno a jemně stiskne.
"Už spíš?" No to je mi otázka.
"Ne... Nemůžu usnout." Odpovím popravdě a převalím se na bok čelem k němu, chytne mě kolem pasu. Usměje se a obejme mě. Jak tohle může dělat, jak tohle může dělat někdo, kdo zabil celou rodinu, tety, strýce, bratrance, sestřenice a další? Jeho ruka se rozjela po mojí obnažený hrudi, dojela až k lemu kalhot, tah se zastaví... Druhá ruka mi vjede do vlasů a pocuchá mi je. Už cítím, jak mě převaluje na záda a obkročmo si na mě sedá. Jedna z těch šikovných rukou začala rozepínat knoflík a pak i zip, když ho rozzepla, vklouzla mi přes penis na stehno, po kterém přejela a z části tak svlékla kaloty. Vím, co teď asi přijde, moje šance... Posadím se a převalím jeho na záda, taky si na něj obkročmo sednu. Stáhne mi moje trenýrky, a sobě taky. Pohladí mě po holích, zádech a já ho políbím na jeho temeno. Za celou dobu, co spolu spíme, mě ještě ani jednou nepolíbil. Přemýšlel, jsme o tom jak dostat katanu z pod postele a jednou pro vždy se pomstít za svou rodinu, z toho mě ale vyvedla ohromná bolest, od jeho penisu, který si do mě jen tak bez varování pronikal. Byl to již známí pocit, a nijak mi nevadil, jen, vždy ze začátku byla ta bolest, tak obrovská, že se to nedalo vydržet. Povalil jsem Itachiho znovu do měkkých peřin, a začal, jsme se pohybovat na jeho penisu, bylo to příjemné. I když jsem nechtěl, vydal jsem několik slastných vzdychů. Viděl jsem, jak se usmívá. Přitiskl jsem svoje tělo k tomu jeho. Přejel mi rukou po zádech a pak jí zajel na moje pozadí, stiskl ho, pevně. Bylo to příjemné, natiskl jsem se k němu ještě víc.
"Itachi, za celou dobu, jsi mě ještě ani jednou nepolíbil, kdy?" Škemral jsem o jeho polibek, jen se usmál a pohladil mě po tváři. Neodpověděl mi. Nic neřekl. Uvolnil jsem jednu svojí, ruku, a zajel s ní pod postel, a zašmátral jsem. Na něco jsem narazil, v domnění že je to ono jsem to vytáhl, ale nebylo to ono, byla to plyšová panda. Itachi se znovu usmál.
"Ta katana je vedle, tohle jsem si nechal, na památku na tebe, kdyby, jsi mi odešel a já nemohl být u tebe. Slíbil jsem, že ti budu pořád na blízku." Oznámil mi unaveně, posadil se a objal mě. Prudce jsem zajel rukou pod postel, nahmatal, tentokrát pravou katanu a vytáhl ji. Itachi se zrovna usmál a já mu ji vší silou zabodl do zad, jen se zhluboka nadechl a zasípal, pak mě dlouze políbil. Když se odtáhl, pohladil mně po tváři.
"Tvůj první Polibek, Má poslední Slova." Jeho ruce se ode mne odputaly a on i s atanou v zádech padl do peřin, můj méďa se zalil jeho krví. Je mrtví, je konec. Konec... A teď je na řadě Madara!
Získat si jeho přízeň bylo to nejlehčí, těžší bude najít si nestřežený okamžik. S Itachim to bylo jiné, s ním jsem
spal z jiného důvodu-cosi mě k němu přitahovalo. Madara se mi hnusí, ale jako jeho milenec mám velkou šanci,
že se mi podaří ho bez větší námahy zabít. Důvěru ke mně ještě nemá, já se však postarám o to, aby ji brzy měl.
,, Víš, Sasuke, co mi už hodně dlouho vrtá hlavou?"
,, Hm?"
,, Jak si dokázal Itachiho zabít. Elitního ninju..."
,, Musíme zrovna teď mluvit o mém bratrovi? Není důležitý."
,, Něco bych ti o něm rád řekl.."
,, Skutečně?"
Vím, co chce říct. Přizná se mi, že se podílel na smrti mojí rodiny a bude chtít vědět, jak se zachovám.
,, Miloval tě víc, než si vůbec dokážeš představit."
,, Co?"
Co to mele? Itachi mě musel nenávidět. Jinak by mi nikdy tolik neublížil.
,, Víš, ve skutečnosti ho k vyvraždení klanu donutila vláda Konohy. Báli se, že Uchiha klan zautočí na jejich
vesnici. Itachi žádnou další válku nechtěl, protože věděl, kolik bolesti to obnáší a hlavně kolik životů, proto
souhlasil s jednou vyjímkou....Ta vyjímka si ty. Tebe zabít nedokázal. Tolik mu na tobě záleželo. Domluvil se
s 3.hokagem, že tě bude chránit před Danzouem, ale když ho Orochimaru zabil, neměl tě kdo chránit. Proto
přišel do Konohy, aby Danzou viděl, že je naživu a připravený tě ochránit.."
,, Lžeš!!"
Tomu já nevěřím! Nemůžu tomu věřit! Itachi mě nenáviděl...
,, Seš si tím vážně jistý? Co bych z toho měl?"
,, A co máš z toho, že mi to říkáš?!"
,, Spojence proti Konoze. Nebo je snad chceš nechat žít? Nechat žít skutečné vrahy?"
,, Tomuhle odmítám věřit. Itachi mě nenáviděl.
,, Už to neříkáš tak sebejistě jako před chvíli.."
Má pravdu. Skutečně o tom začínám pochybovat. Usmíval se, když umíral...Chtěl mého plyšáka z dětství
jako památku na mě...
Nechci, aby mě někdo viděl u Itachiho hrobu. On mě opravdu miloval, a chránil před Danzouem. Byl jediný, komu jsem mohl věřit. A já jsem ho zabil. Teď když klečím u jeho hrobu a pokládám na něj, teď již očištěného, plyšového méďu, přemýšlím, jak moc jsem asi ublížil tomu kdo mne opravdu, miloval, jehož láskala nebyla jenom nahraná, ale opravdová.
"Odpusť..." zašeptal jsem a položil méďu na hrob. Rukou jsem přejel po nápise UCHIHA ITACHI a slzy mi začaly stékat po tvářích. Nedokážu tu být, když jsme, tě já zabil.
"Odpusť mi to..." Zašeptal se a s těmito slovy se vydal domů.
Když jsem přišel domů, a sedl si na postel, natáhl se pro kapesník, abych si utřel slzy, něco mi přebývalo na stolku. Byl tam méďa, kterého jsem dal Itachimu před asi třiceti minutami na hrob a pod ním vzkaz:
Je ti odpuštěno.
Miluji

Jsem ten, co čeká, až mu pomůžeš.
Nevěř v posmrtný život, věř v život, jenž, žiji, stejně jako ty.
Jsme na stejné vlně,
Jen já tě více miluji.
A v té vlně,
Tě obdivuji
Tak jako mrak na nebi obzor střežící,
Jsem já tvůj ochránce, ti věřící.
Itachi.
Když jsem si vzkaz dočetl, došlo mi, kdo ho napsal. Itachi žije. Musím ho najít. Miluje mě, a slíbil přece, že mě bude chránit, i když bych se nedivil, kdyby to, tentokrát nedodržel, vždyť jsem mu, doslova "zabodl katanu do zad".

Info - Snad se v tom vyznáte... xD

28. června 2011 v 9:38 | Zukashi
Tak sem, budu dávat povídky všeho druhu. Tohle je takové to "INFO".
Ty povídky, co budou vícedílné budou mít v názvu K. Např. - Les (K.)
A ty co budou pro změnu jednodílné budou mít v názvu J. Např. - Oko (J.)
A ty povídky co budou odněkud zkopírované. (pouze se svolením toho co je píše.) budou mít Z a podle toho jestli to budou Kapitolové nebo jednorázové povídky, tak k Z přidáme písmeno K. a nebo J. Např. - Sasuke ve spárech Senseiů (ZJ.)