Plyšový Méďa (K.) - III.(End)

28. června 2011 v 11:54 | Zukashi |  Plyšový Méďa

Tak, a zase další pokračování, vím, tamto oddělení bylo dost děsivé, ale mělo to být dosti zamotané, tak snad se mi to aspoň trochu povedlo...
A tady v tomhle pokračování, se opět sejdou, a snad spolu konečně vydrží déle než jeden den...


Přiběhl ke mě Madara a vytáhl mi katanu z břicha. Byl jsem děsivě unavený, chtělo se mi spát, ale on mi to nechtěl dovolit. Pořád opakoval "Sasuke nespi!!!" bolela mě z něj už hlava. Podíval jsem se na něj, abych jistil, kam mě to nese, a divil jsem se, když jsem zjistil, že mne nese do Akatsuki sídla.
"Ale ti přece Itachiho odvedli..." Snažím se mluvit dost nahlas, aby mě slyšel. Nereaguje. Ignoruje mě, jsem pořád dál, rozrazí dveře a vběhne do rány přímo Sasorimu. Ten se na mě jenom s vystrašením podívá. Pak mu Madara něco pošeptá a on se uklidní, a zavede nás do nějakého pokoje, hned přiběhne Deidara. Co ten tu dělá?!
"Jdi pryč, to ty jsi odvedl Itachiho, a mě zapíchl do břicha katanu!!!" spustím na něj, a on se na mne nevěřícně podívá. Pak zase zvážní.
"Tobě, Sasuke, neřekli, že to byly jenom kloni? Že to byl Danzou a vzal si sebou mojí podobiznu?" Zalapal jsem po dechu, a podíval jsem se na něj, usmál se na mne a rukou mne pohladil po tváři. Naklonil se ke mne, pro polibek, ale já nejsem ještě připravený. Chci jedině Itachiho. Musím mu to říct.
"Deidaro... Já chci jedině Itachiho, nikoho jiného..." Řeknu vážně a odevzdaně. Usmál se, a najednou přede mnou nestál Daidara, ale Itachi. Věděl, jsme, že to není pravej Itachi, ale byla to aspoň jeho náhražka. Deidara se pořád usmíval, a pak, bez varování se vrhnul na mé rty, chtěl ze mne slívat Itachiho, ale to mu nevyšlo, protože jsem ho prudce odstrčil a on narazil do protější stěny pokoje. I s ránou v břiše jsem se postavil a"vyběhl" z pokoje. Hned jak jsem vyrazil ze dveří, slyšel jsem jak Deidara nadává, ale nedbal jsem na nadávky. Vrazil, jsme do Madary a pak i do Sasoryho, ale ani jsem se neohlédl a běžel dál. Pak jsem vyskočil na jednu větev, z té na druhou, a pak třetí, čtvrtou a další. Běžel jsem tak daleko, dokud jsem doslova nepadl u Danzouovím nohou. Usmál se, ale nic neřekl, jen se podíval na Itachiho, stojícího u stromu se svázanýma rukama. Chtěl jsem k němu hnedka běžet, ale něco mi říkalo, že je to zase, jenom náhražka. Zastavil jsem se a pořádně si ho pohlídl, myslel jsem si, že je to jenom další náhražka, ale vypadal úplně stejně, jako můj Itachi. Rozběhl jsem se tedy k němu, něco mi šeptal, ale já mu nerozuměl. Slyšel jsem za sebou kroky, a tak jsem se prudce otočil, a uviděl jsem Danzoua, usmál se.
"Vypadáte, že si nerozumíte jen jako bratři..." Podotkl s vážným tónem. A dál se v klidu usmíval, podíval jsem se na Itachiho. Taky ho pozoroval.
"Do toho ti nic není, Danzou."! Odsekl jsem mu, a on si ke mne klekl, vzal mojí bradu mezi dva prsty, ukazováček a palec, zacloumal s ní.
"Nedovoluj si na mne!" Zavrčel dosti rozzuřeně. Pak se opět usmál, nevěděl jsem, co si pod tím mám asi představit. Je normální? Nebo mu snad hrabe?
"A co když budu?" Odseknu pořád s velkou odhodlaností. Zase se usměje a pohladí mě po tváři, ucuknu a couvnu ještě víc k Itachimu, ten se na Danzoua, dívá dosti vražedným výrazem. Danzou se opět usměje, a pak se nahne k Itachimu, a přetrhne jeho provazy. Oba dva se na něj, nechápavě podíváme, pořád nám nic nedochází. Danzou se změní, v obláček kouře. Já i Itachi ztuhneme a díváme se kolem sebe. Něco v křoví vedle nás zašustí, a objeví se tam Naruto. Co ten Tady dělá?
"Naruto...?" Optám se vyděšeně, jen se usměje a jde ke mne.
"Čus Sasukáči... Mě jsi nečekal co? No jo, byl to nápad Madari, já se k němu jenom tak"nechtěně" připletl. Ani jsem nevěděl, že budu muset naklonovat Danzoua, abych tebe a Itachiho dostal pryč z dosahu Deidari. Ona to totiž nebyla náhražka, celou dobu to byl pravej Deidara, dobrý co?" Usmíval se od ucha k uchu, měl, jsme sto chutí mu skočit kolem krku a obejmout ho. Ale to jsem samo sebou udělat nemohl, protože je tady Itacho, a já Itachiho ,miluju. Podívám se na něj ještě jednou, už trochu vážněji.
"Musel jsi mi zabodnout katanu do břicha?! A musel jsi mi odvést Itachiho?!" Zavrčím, a ani si neuvědomím, že jsme řekl"mi odvést Itachiho". Naruto se zase usměje se, a jukne na Itachiho.
"To nebyl Naruto, Sasuke, to byl Deidara..." Oznámí mi unaveně Itachi. Hned jak slyším jeho hlas, vzbudí se ve mne strach o něj. Podívám se na něj, a zjistím, že je taky zraněný, víc než já.
"Itachi, ty jsi zraněný!" spustím, ale Itachi mě utiší polibkem. Hned mi zrudnou líčka, Itachi se usměje, a pohladí mne po nich. Mám o něj děsný strach.
"Neboj se. Nic m není..." Pokusí se o úsměv, ale jakmile začne, tvář se mu zkřiví bolestí. Vyjeknu starostí, ale on se zase jenom usmívá. Pak se podívám na Naruta, asi ví jak mi je. Usmívá se taky.
"Naruto, dojdi prosím pro Madaru." Poprosím ho slušně, a on přikývne. Podívá se směrem k domu, a pak se jen ozve- Pufff ,a Naruto zmizí v obláčku kouře. Usměju, už se naučil víc, než být jenom otravný. Asi, dospěl. Myslel jsem, že u Uzumakiho, to není možné, ale jak vidím, mýlil jsem se.
"Je hodně špatné zamilovat se do vlastního bratra?" Pronesl chraplavě Itachi, jako by snad z posledních sil. Moje obavy, se začaly plnit. Slabnul, byl unavený, a vypadalo to, že během chvilky, mi zemře v náručí. Jenže v tu chvíli, kdy jsem mu chtěl odpovědět se tam, objevil Naruto, a za ruku táhl Madaru. Madara se podíval na mne, a pak na Itachiho. Usmál se, když viděl, jak ho se vši opatrností držím,abych mu ještě víc neublížil a on jen tak nehybně leží v mojí náruči. Umíval se a pak přešel k Itachimu, a pomohl mu posadit se. Pozoroval jsem je. Když Madara Itachiho doošetřil, podíval se na mne a znovu se usmál, můj výraz se totiž vůbec nezměnil.
"Nemusíte se bát jít domů, Deidara je zavřenej v nějakém vězení, nebo co. Sasory zařídil, prý se o mne moc bál, tak jsem mu o tom řekl, a o mne ujistil, že se o něj postará..." Rozesmál se a s ním se rozesmál i Itachi a Naruto. Nechápal, jsem, čemu se smějí, ale bylo mi to fuk, hlavní je, že je Itachi ošetřenej, a já mám klid na duší...
"Mno nic, Já i Naruto už půjdeme... Necháme vás tu spolu..." Usmál se Madara, čapl Naruta za ruku, a táhl ho pryč. Itachi mě stáhl k sobě do náruče. Přitiskl jsem se k němu, co to šlo, moc my chyběl, tak moc, že jsem dokonce zapomněl i na to, že jsem taky zraněný. Ale to jsem hned zahnal, a přitiskl jsem se ještě víc. Objal mě kolem pasu a kolem ramen. Do ucha mi zašeptal nějaký nesmysl, jakože všecko bude v pořádku a, že mně moc miluje, a nechce mě už nikdy pustit. Usmál jsem se na něj a políbil ho, on mi polibek vášnivě oplácel. Byl, jsem rád, že jsem ho nezabil, i když jsem se o to pokusil. Převalil mne na záda a strhnul mi tričko. Pak se vášnivě pustil do líbání mé nahé hrudi. Byl to nádherný pocit, tak dlouho jsem toužil he obejmout, ale došlo mi to až potom, co jsem ho skoro zabil, no není to paradoxní? Myslím si, že teď už k němu budu jenom a jenom hodný, a budu se, o něj dobře starat, nejlíp jak to jenom půjde. Cítím, jak mi jeho ruka putuje po těle a jak mi zajíždí do kalhot. Byl to nejlepší pocit, který jsem zažil od té doby, co jsem mu do zad zabodl kunai. Pak mi svlékl kalhoty i trenýrky, a pak už do mně jenom něžně pronikl, a začal se ve mně pohybovat. Byl ve mně než jsme oba dva vyvrcholili, on do mně a já do jeho úst. Byl to krásný pocit, pak mně pohladil a já usnul v jeho náruči.
THE END, konec celé povídky, možná ještě+ někdy v budoucnu udělám pokračování, ale tam zase bude i další pár a tak...ale uvidím... podle oho jak se tohle bude líbit...Xd
PS.: Pište komenty, papa Zukash.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 june june | 8. ledna 2012 v 1:23 | Reagovat

super

2 Saruki & Daisuke Saruki & Daisuke | Web | 25. května 2012 v 19:35 | Reagovat

skvělý :-D

3 petratetra petratetra | 15. června 2012 v 15:58 | Reagovat

Supr povídka

4 Dive Dive | 5. listopadu 2012 v 23:11 | Reagovat

awww :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama