Rudé Oči (K.)

28. června 2011 v 12:13 | Zukashi |  Rudé Oči
Rudé Oči!
Název mé nové kapitolové povídky, je to s postavami z Naruta samosebou...
Kategorie: Naruto
Postavy: Naruto Uzumaki, Sasuke Uchiha, Itachi Uchiha, Madara Uciha, Narutovy Spolužáci.
Žánr: Částečné Drama.

Upozornění: Sex, Yaoi
Kapitoly: No, to bude podle toho, jak budete komentovat... xD


Mladý, štíhlý a pohledný hoch jménem Naruto Uzumaki, stál na mostě v lese nad vysokou propastí. Nakláněl se přes zábradlí, a díval se do dáli. Hleděl na obrovské panství s cimbuřím. Vždycky se říkalo, že tam nikdo nebydlí, ale když se tam chtěl jít Naruto podívat, vrata byla zamknutá, a hradby tak vysoké, že na ně prostě nestačil. Přešel mostek, a zamířil ke studánce, u které stál jeho kůň. Byl to velmi krásný hřebec, nesl jméno stejné, jaké měl jeho otec. Měl tak úžasný rodokmen, a posledních pět z hřebců jeho rodiny neslo jména: Stan s patřičnými římskými číslicemi. Tenhle Satan byl šestý, jeho celé jméno tedy znělo GBR Satan VI. GBR před jménem je zkratka stáje, která patřila Narutovým rodičům. Naruto se vyhoupl do sedla koně, a pobídl ho jemný, stisknutím kolen. Kůň okamžitě reagoval, zabral zadními a vyskočil na onen kopec, u kterého stáli. Naruto Satana poplácal po šíji. Naruto se usmíval, byl překvapen hřebcovou citlivostí. Jiní koně by si stisku ani nevšimli, ale Satan, byl vždy připraven vyrazit i na pouhé mlasknutí. Všichni lidé tohoto koně obdivovali, a tvrdili, že stejně dobrého a krásného koně již nikde nenajdou. Naruto koně pobídl znovu, a znovu jen lehkým stiskem, hřebec opět zabral a odrazil se od země. Naruto nyní kopíroval pohyb koně, při výskoku na kopec. Nyní stáli oba nahoře, na vrcholu kopce. Naruto koně opět poplácal a pobídl, nyní lehkým dloubnutím, koně do slabin, dal najevo svoji autoritu, kůň uposlechl a rozešel se lehkým klusem po druhé straně kopce dolů. Doklusali dolů a Naruto se usmál, když známí kraj své rodné vesnice, uviděl. Jejich rodina byla ve vesnici prý nejbohatší, a to díky jejich stáji. Naruto znovu pobídl koně, a ten se rozcválal lesem. Kličkovali mezi stromy, až dojeli na překrásnou mýtinu. Naruto koně zastavil, a sesednul z něj. Přes hlavu mu sundal otěže a vzal si je do jedné ruky, jeho kůň šel za ním, kam šel on, šel i kůň. Naruto si sednul k jednomu z mnoha dřevěných sloupků, přivázal k němu otěže koně, a zavřel oči. Kůň se v klidu pásl, zatím co, z ničeho nic nebem projel obrovský, zářiví blesk, chvilinku bylo ticho, a najednou rána jak z děla. Kůň se prudce vzepnul, div že nevyškubl ze země, již zmíněný sloupek. Naruto prudce otevřel oči, ale bylo příliš pozdě, než aby mohl zareagovat, kůň se znovu vzepnul a kopytem Naruta uhodil do hlavy. Naruto se pokusil vstát, ale zamotala se mu hlava a on klesl zpět na zem. Sáhl si na místo, kam ho předtím Satan kopl. Byla to nešťastná náhoda. Ale Naruto tam přiložil dva prsty, a nahmatal lepkavou tekutinu ve svých krásných vlasech, podíval se na dva prsty, byla na nich, krev. Narutovy, nešlo o to, aby se dostal domů, ale aby se nic nestalo Satanovy, na tolik ho měl rád, nahradil mu bratra a i přátele. Vždy ho spolužáci neměli rádi, pro jeho kyuubiho. Naruto vstal, a nyní chytl koně za otěže a stáhl jeho hlavu k sobě, vyhoupl se do sedla a pobídl koně do nejrychlejšího kroku -> do trysku. Kůň uposlechl a okamžitě se rozběhl po mýtině, v tom další blesk, a po něm další rána. Kůň se splašil a vzepnu tak prudce, až Naruto málem spadl, ale udržel se v sedle, a snažil se vylekané zvíře zklidnit. Satan opět prudce zvedl hlavu, a svým mohutným a svalnatým krkem, nyní i napnutým, vrazil Narutovy do hlavy a tomu se ihned zatmělo před očima, jeho zranění, které předtím necítil, se nyní prudce ozvalo a vystřelilo Narutovy signál do mozku. Naruto chtěl zahnat bolest a neúmyslně se pustil koňského hřbetu a spadl z koně. Po té se mu udělalo černo před očima, všude byla tma. Naruto, ale stejně cítil několik prudkých dopadů na jeho ruku, jak se kůň vzpínal a klesal k zemi. Naruto se nemohl ani pohnout, přepokládal svůj konec. Zavřel oči a ležel tam na zemi.



Když se probudil, ležel na měkké posteli, že by ho rodiče našli? Otevřel oči, a do nich ho praštilo světlo, ihned je tedy zavřel. Chtěl se posadit, ale nedokázal to, nedokázal ovládat svaly ve svém těle. Zdálo se mu, že je tak děsně slabý. Nezvedl ani ruku, do výše hrudi. Znovu pomalinku otevřel oči. Nad ním se rozprostíral krásně zdobený strop, nevypadalo to jako u nich doma. Byl zdobený, kresbami jezdců na koních. Byl sladěn do Nachové a Zlaté barvy. Byl nádherný, doslova překrásný. Vypadalo to jako by byl někde na hradě, v mysli mu putovaly tisíce otázek, ale on, sebral všechnu sílu, kterou v sobě našel, a prudce se posadil, pak vyslovil jedinou otázku, která ho doslova mučila.
"Kde je Satan." Vydechl, a zase se lehl. Nikoho si nevšinul, nemyslel si, že tam někdo stojí, nebo sedí, a čeká, až se probere, ale odněkud uslyšel hlas.
"Pane! Pane! Už se probral! Pane, rychle pojďte sem!" Volal ten muž, zatím co běžel po chodbě, která se, rozprostírala za dveřmi. Nyní do místnosti vešli tři muži. Naruto je zaregistroval jen koutkem oka. Natočil k nim hlavu. Jeden byl vysoké štíhlé postavy, a měl havraní vlasy, sepnuté do copu. Druhý muž byl menší, tlustší a podsaditější postavy, byl také o dost starší, vypadal tak na 50 let. Třetí muž, nejvyšší, měl také havraní vlasy, ale měl je rozpuštěné. Naruto si je pořádně prohlížel. Nejvyšší muž se nahnul k muži s copem.
"Itachi, vypadá docela lahodně..." Muž na sebe, pohlédli a usmáli se. Itachi se pak podíval na toho starého muže.
"Rinkashi, dones tomu chlapci, něco k jídlu." Rinkashi se podíval na Itachiho, a přikývnul. Otočil se a odešel z pokoje. Itachi přistoupil o krok blíže k tomu druhému chlapovy obmotal se mu kolem ramene a zavrněl něco ve smyslu "Co s ním uděláme? Já jsem byl včera na lovu, a ty jsi byl semnou...". Usmíval se na toho muže, nechápal jsem, o čem to mluví, ale ten druhý chlap se k němu nahnul a odpověděl: "Sasuke s námi, ale nebyl, tak co ho dát jemu? Stejně bude mít za dva dny narozeniny.". O čem to do háje mluví? Já, já je nechápu, proč o mně mluví jako o nějaké věci? Nikomu mně dávat nebudou! Putovalo Narutovy hlavou, pak ho ale z mysli vytrhl hlas toho muže, toho nejvyššího.
"Jsme Madara Uchiha, tohle je můj bratr, Itachi Uhiha, a tvůj nový pán, Sasuke, ten je teď ve své komnatě, je můj, synovec." Naruto na něj kulil oči, on je jeden z těch Uchihů, co jim patří celý hrad? Vždyť je nikdy nikdo neviděl! Naruto lapal po dechu, Madara se zatím usmíval. "Tak, jak se jmenuješ, ty?" Naruto na něj zíral, nevěděl, co má říct. S jeho pomocí se posadil, a zadíval se na něj. Pak jen hlasitě polkl, až se Itachi zasmál.
"Já... Já jsem Naruto Uzumaki." Odpověděl. A pak jen čekal, co se bude dít dál. Ti dva mu naháněli strach. Itachi se otočil k oknu. Pořád se usmíval. A pak jen tiše pronesl: "Jdeme za Sasukem, dát mu jeho dárek, trochu s předstihem." Madara se usmál, a vzal Naruta za ruku, pomohl mu vstát. Ten ovšem pořád nechápal, proč o něm mluví jako o dárku. Nevěděl, co si má myslet. Když se, při každém kroku, si musel skousnout ret, tolik ho bolelo, jen došlápnout. Šli chodbou, ale jen chvíli, zhruba deset minut, než stanuli před obrovskými dveřmi ze dřeva. Madara, vzal za kliku u dveří, aniž by zaklepal, vešel dovnitř, a Nartua nechal sklouznout na zem, na koberec.
"Sasuke, vedeme Ti malý dárek, sice máš narozeniny až pozítří, ale nevíme, jestli by se nezkazil." Madara mluvil ke křeslu, na první pohled prázdnému, ale když se člověk podíval pozorněji, na opěradle stála vinná sklenka, a na stolku ležela kniha, otevřená zhruba u prostřed, vedle stála láhev vína, a zpoza křesla vykukovali konečky vlasů, zbarvené jako u zbylých dvou mužů, havranově černé. Vlasy se pohnuly, a nyní stál před Narutem hoch, o něco vyšší než je on sám, havraní vlasy měl vzadu, nagelované a v, předu sčesané do obličeje. Na sobě měl černé plášť, pod ním měl bílou halenku, rozepnutou, takže mu odhalovala nádhernou hruď. Měl černé kalhoty, volné, v pase měl gumu, která je držela na svém místě. Vypadal mladě, nemohlo, mu být o nic víc než Narutovy samému, a Nartovy bylo šestnáct. Sasuke si prohlížel blonďákova zranění, s ohrnutým rtem. Pak střelil pohledem po Itachim, a Madarovy.
"To je vtip?" Optal se opovržlivě. Ale Madara jen zakroutil hlavou.
"Ne, není to vtip, není nic moc, ale třeba ti bude chutnat." Usmál se a pak se otočil k odchodu, Itachi ho následoval, v pokoji zůstali jen oni dva, Naruto a Sasuke.
"Vstaň!" Nařídil Sasuke ledově klidným hlasem, Naruto na něj zíral, ale pak se neohrabaně zvedl, a narovnal se, na svém krásném jezdeckém úboru měl krev. Sasuke se usmíval, když ho viděla, jak si sám sebe nevěřícně prohlíží. Naruto ze sebe nevydal ani hlásku, ale pak přišel Rinkashi. Naruto se na něj podíval. Rinkashi se Sasukemu uklonil a tác položil na stůl. "Donesl jsem mu něco k jídlu, jak Pan Madara nařídil." Řekl klidně a podíval se na Naruta. Stál tam, na jedné noze, bylo mu ho líto, tolik zraněný, a tolik vyčerpaný, zmrzlí a dokonce i mokrý, a oni ho nutí courat se po starém, špinavém a studeném hradě.
"Dobře, díky Rinkashi. Ještě než se nají, musí se umýt, dej mu nové oblečení, ať nevypadá tak odpudivě, a ošetři mu zranění." Řekl Sasuke opět klidným tónem, bylo to tak jiné, než na co byl zvyklí Naruto. Naruto byl rád, když byl po koupeli, v novém oblečení, které bylo mimochodem krásně teplé a vonělo, a když byl po jídle, kterému stejně moc nedal. Konečně si ho všichni, přestali prohlížet, ale on neměl pořád klid na duši.
"Pane, Sasuke, kde je můj kůň?" Vysoukal ze sebe, i když se trochu bál odpovědi. Seděl na zemi, před krbem, ve kterém se proháněly plameny. Sasuke, ho pozoroval, jak tam sedí bez hnutí, a pozoruje oheň, byl zamyšlený, ale byl klidný, nikdy se necítil tak klidný v něčí blízkosti. Zvednul hlavu a vstal, vydal se ke dveřím.
"Počkej tady, jestli se pokusíš utéct... Myslím, že víš, co tě bude čekat." Pronesl tiše, a zavřel za sebou dveře. Naruto zůstal sám v pokoji. Hleděl do ohně, a byl naštvaný sám na sebe, kdyby poslechl matku, nemusel teď sedět u úplně cizích lidí, o kterých se navíc tvrdilo, že jsou démoni, a nemusel přemýšlet, kde je jeho Satan. Vstal, a zamířil ke dveřím, otevřel je, a škvírou mezi nimi proklouzl na chodbu. Na konci uviděl dveře, za kterými bylo vidět slunce. Šel k nim, co nejrychleji, vzal za kliku, a otevřel je, spočinul na schodech z hradu, byl to obrovský hrad, sešel schody, a vydal se za pachem koní. Bylo mu jasné, že tu mají koně, již minulí rok, v Létě, když to tu byl obhlídnout kolem plotu, dírou ve zdi bylo vidět několik koní pasoucích se venku. Šel za ním, a najednou narazil na budovu, ze které se ozývalo řehtání a podupávání. Vešel do ní, a hned na první pohled ho uviděl. Stál tam, až úplně vzadu, na konci té chodby mezi boxy, stál jeho Satan. I přes všechnu tu palčivou bolest se k němu rozběhl, doběhl k němu a objal ho kolem mohutného krku.
"Je vous vois mon ami." Prohodil ke koni, byl zvyklí si s ním povídat v cizím jazyce, který se naučil, když byl ve Francii. Pustil se koňského krku a sednul si, opatrně, do sena pod ním. Jakoby ho kůň napodoboval, lehnul si vedle něj, ale tak aby mu neublížil.
"Comment es-tu, Satan?" Vyslal ke koni, který si na něj nyní pokládal svoji obří hlavu, začal jej hladit, po sametových pyscích. Najednou se po celé stáji rozezněly dva hlasy.
"Rine! Ihned mi osedlej Black Berryho!" Poroučel první hlas. Narutovy se zdál podobný, přemýšlel, vždy´t tenhle hlas mu před chvilinkou zakázal odejít z pokoje.
"Pane. Už je osedlaný. Smím mít ještě jednu otázku, pane?" Ptal se RInkashi. Naruto uslyšel kroky, které se blížily k boxu Satana. Najednou se zastavily.
"Ptej se, Rinkashi."Odsekl Sasuke, a bral si nějaké věci z věšáku.
"Pane, kam zmizel ten mladý hoch? Nezabil jste ho, že ne?" Ptal se rychle a rozrušeně. Naruto slyšel další váhavé kroky.
"Ne, neboj se Rinkashi, nemám hlad. Rinkashi, teď se zeptám já, kde je ten kůň?" Naruto věděl, o kterém koni mluví. Mluví o Satanovy.
"Ten černý? Ten je támhle..." Naruto uslyšel kroky, a už už se připravoval na hrozný kravál.
"Ale, kohopak to tu máme? Neříkal jsem, že nemáš chodit pryč?!" Řekl Sasuke zase naprosto klidným hlasem. Naruto otevřel oči a vstal, pohled sklopený k zemi, přešel k Sasukemu. "Omlouvám se Pane..." Zašeptal, téměř neslyšně. Sasuke poslal Rinkashiho pryč. Zase zůstaly samy spolu.
END, První kapitoly! xD
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sora-chan Sora-chan | 29. června 2011 v 12:30 | Reagovat

Krásný díl. Honem pokráčko pls:-)

2 Zukashi Uchizumaki Zukashi Uchizumaki | E-mail | Web | 29. června 2011 v 12:54 | Reagovat

Už se na něm pracuje...xD

3 Mitsuki Mitsuki | Web | 29. června 2011 v 16:34 | Reagovat

Super povídka :D

4 Zukashi Uchizumaki Zukashi Uchizumaki | E-mail | Web | 30. června 2011 v 13:48 | Reagovat

Však se taky pičím, po Smajli...xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama