Červenec 2011

Who are You?! (K)

31. července 2011 v 18:04 | Zukashi |  Who Are You
Mladý, blonďatý chlapec, procházel školní chodbou, v uších měl daná sluchátka od mp3 přehrávače, a razil si cestu, mezi mnoha spolužáky. Přemýšlel, o tom jak asi stráví dnešní večer. Bude opět sám, bez rodiny, jen s démonem ve svém těle, a toužit po něm, po té dokonalé osobě, která ho tu zanechala na pospas životu. Neodpustil mu. Jak by také mohl, vždyť mu ukradl srdce, poté ho roztrhal na kusy, a uschoval ve svém těle, aby jej už nikdy nikdo nenašel. Ale proč spáchal takovýto zločin? Ukrást srdce Andělovy? Dost si troufl, ale tohle se mu nevyplatí, až ho jednou Blonďáček najde, Uchiha okusí jeho zlost. Naruto už nebude Anděl, už bude Ďábel, posel temnoty, strachu, a to nejhlavnější - bude Posel Bolesti. Také mu ukradne jeho srdce, roztrhá jej, ale neuschová ho, nýbrž jej zničí. Aby, Sasuke už nikdy nevěděl, jaké to je někoho milovat. Protože Naruto to věděl, byl do Sasukeho Uchihi zamilovaný, a to ´až po uši´ jak se říká. Jenže problém byl v tom, že Uchiha, se jeho citům, celou tu dobu vysmíval, a pak, mu ukradl srdce. To se ale Blonďáčkovy nelíbilo, a když na konci chodby zahlédl lesk těch dokonalých havraních vlasů, jako vždy upravených, tak jak se sluší a patří, obklopených hloučkem dívek, které se v jednom kuse něčemu, očividně dosti vtipnému chichotaly, něco tam uvnitř, kde by správně mněl mít své srdce, bodlo. Věděl, že je to jenom jediný pocit, který od doby co Sasuke odešel z Konohy k Orochimarovy, vždy dokázal potlačit, nebo si jej vylil na Sasukeho fotce. Byla to Bolest. Tentokrát se do ní ale přimíchala hrstka něčeho nového, Lítosti a zároveň, ač je to až paradoxní, Nenávist s Láskou. Jak se může objevit Nenávist, Bolest a Láska s Lítostí, v jedné emoci? To snad ani není možné, to Blonďáček věděl, a to moc dobře. Není možné, aby se Uchiha vrátil do Konohy. Blonďáček zahnul do dveří, a vešel do třídy, ve které nyní mněli Literaturu, sedl do své lavice, vedle Kibi Inuzuky a vytáhl svůj blok. Vzal si svoji tyrkysově modrou propisku, a začal psát slova která jej v tu chvíli napadala.

Miluji tě čím dál víc,
bez tebe bych byl nic.
Lásku v srdci mám,
stále na tě vzpomínám.

Jsi má láska jsi můj sen
a já na tebe myslím každý den.
Ráno vždy když se probudím,
S láskou na tebe pomyslím.
A večer když jdu spát,
Sen o tobě si nechám zdát.
A i celý den když jsem na nohou,
Mé srdíčko to táhne za tebou.

Být ve tvém náručí,
až mi srdíčko poskočí.
Ani bych nedutal
a jen snění bych se oddal.
Tak si o tom nechám zdát,
až dnes večer půjdu spát.
A i tobě přeji sladké snění
a ještě hezčí probuzení.



Blonďáček se zamračil, nad slovy, která právě dopsal. Ujistil se, že v textu není jediná chyba vytrhl papír, poté ho složil, a vložil ho do své kapsy. Podíval se na Kibu, který právě věnoval velmi udivený pohled osobě, která právě stála před třídou. Naruto tedy také zaměřil postavu, a donutil se i zaposlouchat do řeči jejich třídní učitelky.

"A tak tedy, se Pan Uchiha vrátil sem do Konohy, a bude chodit s námi do školy, a bude sedět..." Učitelka se rozhlížela po třídě, nasměrovala svůj pohled k Narutovy, který již opět, nevnímal, hlavu skloněnou k papíru, a v ruce držel propisku. Něžně s ní poťukával do stolu, aby nedělal moc velký randál. Učitelce se po tváři rozběhl jemný, téměř neviditelný úsměv. Ukázala na Naruta, ale ten si toho nevšímal, pořád si pročítal, nový text, který se velmi podobal tomu který, mu ležel v kapse u kalhot.

"Vedle Naruta, sedneš si vedle Naruta Uzumakiho." Pronesla dost hlasitě, aby si jí všiml i on, který zrovna něco škrábal do papíru. Zvedla pohled k učitelce a prudce se zvedl, div že se židle za ním nepřevrátila.

"Ano, prosím..." Řekl a celá třída na něj strhla svoji pozornost, nevadilo mu to, byl přece jeden z těch nejvíce oblíbených. Tmavě modré džíny měl páskem upevněné kolem svého, velmi pěkného, pozadí, které si jasně říkalo o obdiv. Za tu dobu se hodně změnil. Už to není ten, celkem obtloustlý hoch. Je z něj největší krasavec na škole, do doby než se vrátí Uchiha, pak bude mít velmi vysokou konkurenci. A ta doba právě nastala. Učitelka se trochu začervenala pod pohledem Narutovích překrásných očích. Uchiha si olízl horní ret, a dlouhými kroky se vydal k Uzumakimu, položil si vedle něj, na stůl své věci a sedl si vedle něj na židli, Blonďáček si také sedl, i když nechápal proč si Uchiha sedl zrovna vedle něj. Jak mu to ta profesorka mohla udělat?!



Když hodina skončila, vydal se Naruto na svojí poslední hodinu, na tělesnou výchovu. Vklouzl do šaten, svlékl ze sebe své džíny, přiléhavé triko a navlékl si na sebe Fotbalový dres. Zrovna když si zamykal skříňku se svými věcmi, do šatny, prázdné, až na Naruta vpochodoval Sasuke, ihned se zastavil, zvedl sklopené oči, a setkal se pohledem s blonďáčkem, usmál se.

"Vypadáš celkem dobře, Uzumaki." Řekl s ohrnutým horní rtem. Naruto jen zavrtěl hlavou a dal se na odchod. Při míjení, ho ale Uchiha drapl za zápěstí a strhl si ho na hruď. Naruto se ihned začal bránit a odtáhl se od něj.

"Nešahej na mně Uchiho!" Zavrčel naštvaně a dal se, teď již opravdu, na odchod.

Sasuke se usmál a ještě za ním zavolal - "Když jsme si to s tebou rozdával, choval jsi se jinak, Uzumaki!" . To už, ale Naruto nemohl slyšet, protože se během řítil kolem hřiště, byl jeden z nejlepších ve fotbale, vlastně byl ten nejlepší, proto byl kapitánem fotbalového, školního týmu, který tvořil Kiba, Shikamaru a Shino. Ale tohle jsou jen čtyři nejhlavnější. Nyní se do týmu řadil, i Sasuke. A to se Narutovy vůbec nelíbila, uvažoval dokonce o tom, že z týmu odejde, jen aby se s ním nemusel vídat. Naruto zrovna běžel s míčem na bránu, když mu v kapse zavibroval mobil. Vzal svůj mobil do ruky, a ukazováček zaměřil na obálku, značící nově příchozí zprávu. Prstem ji otevřel, a začal číst, četl potichu, jenom pro sebe.

Je černá tma a paprsky hvězd
září a svítí na tisíce cest.
Zbývá mi jen plakat bez cíle,
ty jsi mi vzdálen na míle.

Je černá tma a hvězda padá,
kdybys jen věděl, co jsem si přál.
Za kolik mi prodáš svoji lásku?
..kdo odpoví mi na otázku...


Je černá tma a měsíc září,
slzy stékají po mé tváři.
Zbývá mi jen doufat a tajně si přát,
abys mě měl opět rád...

New "Dessing"

30. července 2011 v 18:22 | Zukashi
Vzhled? Tak se tomu ani nedá říkat, no prostě je to jeden z několika mých výjevů. Je to děsivé, že? Já vím, a proto se mi to líbí...xD Ale o to nejde, prostě jsem ujetá no...xD Ale o to zase nejde, prostě jde o to, že jsme udělala nový Dess, a chci se zeptat - Co Vy na to? - Já vím, nic moc, je to takový, em, no prostě takový divný. Já jsme, ale blázen do NaruSasu, a tak se mi líbí tenhle obrázek, a to pozadí, prostě jsme ujela, ale to je jen chvilkové zbláznění, ostatně stejně jako u více věcí do, kterých jsem "Zabouchlá"...xD No, kromě Yaoi, to je moje Droga, a například Smajli, nebo Mitsuky, a spousta další písatelů, jsou mí dealeři. Tak to by bylo asi vše, vidím, že už zase moc žvaním, takže asi tak. No tak mi když tak komentujte, jak se vám, ten new"Dessing" líbí...xD


Rudé Oči (K.) V.

29. července 2011 v 15:28 | Zukashi |  Rudé Oči


Rudé Oči - Prémiový Díl (Jede z posledních)



*Vypráví Rinkashi -> Narutovy*

"V této knize, se jedná o proroctví Uchihova klanu. Uchihové, jednou musí vymřít. Tahle věta byla nejhlavnější, ze všech vět, které kdy v této knize stály. Jednoho dne se dva z rodiny spiknou a zabijí svého třetího a tím pádem posledního žijícího příbuzného, oba dva se pak zamilují. Jeden do krásné dívky, která mu zamotá hlavu, a druhý do někoho, koho skoro nezná, a ještě ke všemu do muže."


Naruto seděl na posteli v sídle, v Itahciho obětí. Klepal se, třásl se, chvěl se a do toho všeho se mu po tvářích řinuly slzy. Itachi ho k sobě pevně tiskl a uklidňoval jej, ale Naruto se dál třásl. Byly tomu již hodiny co se oba Uchihové i s Narutem vrátili do Sídla. Hned jak přijeli, Sasuke odvedl Naruta do pokoje, a zamkl ho v něm. Naruto zprvu jejich počínání nerozuměl, ale když se někdo přihnal ke dveřím a začal s nimi velmi silně lomcovat, pochopil, že se ho jen snaží ubránit před Madarou. Madara už si s ním jednou užil, a Naruto věděl, že jeho "pánovy" se to moc nelíbilo. Sasuke byl pak hrozně rozčarovaný, a odvezl ho na to tajné místo. Itachi se pousmál, když viděl jak Naruto boří uplakané oči do jeho hrudi, věděl, že se, něco na jejich plánu muselo pokazit. Věděl, že kdyby bylo vše v pořádku, už by byl Sasuke zpět, ale on tu ještě nebyl, a ze zdola se ozývaly hrozivé rány. Itachi netušil, kdo z nich má navrch, jestli Madara, nebo Sasuke. Nyní se ze zdola ozval bolestivý výkřik,Itachi věděl, komu patřil tentokrát. Byl o Madara, na první pohled, hlas Madary a Sasukeho, bylo nemožné rozeznat, ale Itachi, který s nimi žil už celé roky, znal jejich hlasy dobře, až moc dobře. Ozvala se ještě jedna rána, a pak další výkřik, opět Madary, a pak najednou bylo ticho. Naruto nyní držel Itachiho tělo, a byl zachumlaný do jeho kabátu, s rudými obláčky. Když se dveře se skřípěním otevřeli, Naruto se k nim podíval, a na chvíli přestal dýchat, srdce mu vynechalo několik úderů. Stál tam Sasuke, celí od krve, vlasy potem slepené k sobě, a horní část těla zcela odhalenou a se spoustou ran. Naruto ho sjel pohledem, a když se setkal, s tím jeho, opat přestal dýchat, až s ním Itachi musel zatřást, aby se nadechl. Sasukeho oči, pořád rudě žhnuli, to v Narutovy vyvolalo známí pohled a to pohled Madary, kdy si bral jeho tělo i krev. Věděl, že to není Madara, ale prostě se toho pohledu polekal a víc se natiskl k Itachimu. Sasukemu to bylo hrozně líto, a když se uklidnil, a oči znovu ztmavly, vydal se k Narutovy, chtěl se ho dotknout, chtěl vědět, že ho neodmítne. Ale opak mu byl pravdou.

"Naruto..." Zašeptal Sasuke a vyslal k Narutovy svojí ruku, ten ale před jeho dotekem ucuknul. Itachi chytl Narutovu ruku a natáhl ji k Sasukemu, chvěla se, třásla a klepala stejně jako zbytek jeho těla, Sasuke ji vzal do dlaní, a vyslal k Itachimu, prosebný pohled, Itachi jej pochopil, pustil Naruta, nechala jej na posteli, zvedl se, a odešel, dolů uklidit spoušť, která tam po jejich boji, zůstala. Sasuke si sedl na postel a jeho ruka vystřelila k Narutově uplakané tváři, otřela mu slzy, a poté se chtěl něžně otřít o jeho krásné, měkké rty. Než se ale stihl jich dotknout Naruto opět ucukl, bál se jej o trochu víc. Sasuke opět trochu posmutněl, ale hned se sebral, vzal Narutovu bradu mezi dva prsty, a přitáhl si ji, něžně ji políbil a poté ho objal. Naruto se při styku rtů, hrozně chvěl, a když ho Sasuke objímal, třásl se ještě víc, klepal, se zimou strachy a vzrušením z boje který se právě odehrál, přesně pod pokojem ve kterém seděl. Naruto Uchihovy, obemknul boky svými horkými a třesoucími se dlaněmi, sevřel ho a natiskl se k němu. Sasukeho, ta změna trochu udivila, ale byl rád když jeho životní láska, byla u něj, vlastně si ani neuvědomoval, že Naruto je právě onen člověk, do kterého se podle proroctví má zamilovat, a nevěděl ani, že právě on a Itachi se mají spiknout proti Madarovy. Ale to už mu teď bylo fuk, hlavní je, že je Naruto jenom jeho a nikoho jiného, že už mu na něj nikdo nebude sahat, a pokud ano, slíbí mu pomstu, pomalou a bolestivou pomstu.

"Naruto, omlouvám se ti..." Sasuke, se na Naruta podíval, ale ten jen mlčel, a dál se třásl. Sasuke se pousmál a objal ho pevněji, políbil ho a potom položil do peřin, položil se na něj a líbal ho, poté mu rukou zajel do jeho klína a stiskl, Naruto se šokem roztřásl ještě víc, nebyl na to připravený, ne tady, ne teď.

"Prosím, prosím to nedělejte. Teď ne..." Zaprosil Naruto, a trochu se mu vzepřel, Sasuke mu chtěl říct, něco jako "Já jsme tu pán, tak drž!" ale něco mu to překazilo, místo toho, ho přestal hladit, a jenom ho políbil.

"Promiň, já - já nechtěl jsem..." Zašeptal Narutovy do ucha a pohladil ho po tváři. Potom mu rukou vjel do vlasů a usmál se...

"Jsi špinavý... A máš na těle rány..." Řekl naruto, nevěděl jak začít, ale tohle mu přišlo nejlepší. Sasuke se usmál.

"Jo já vím, mám se jít umýt?" Zeptal se Sasuke Naruta a ten jen přikývl, potom se o něj otřel svým tělem. Odtáhl se, a na jeho těle byla taky špína, Sasuke mu přejel prstem mezi žebry. Usmál se znovu a pak se na něj zadíval.

"Půjdeš semnou?" Zeptal se a pak vstal. Naruto přikývl, a také se zvedl, Sasuke ho vzal do náruče, a odnesl jej do koupelny. Postavil jej k vaně a začal napouštět vodu, stoupala z ní pára. Naruto ze sebe shodil Itachiho plášť, a zcela nahý se odebral, přes okraj do obrovské, prostorné vany. Sasuke ho následoval, sedl si naproti němu, a podíval se mu do očí.

"Uchihové, jednou musí vymřít. Tahle věta byla nejhlavnější, ze všech vět, které kdy v této knize stály. Jednoho dne se dva z rodiny spiknou a zabijí svého třetího a tím pádem posledního žijícího příbuzného, oba dva se pak zamilují. Jeden do krásné dívky, která mu zamotá hlavu, a druhý do někoho, koho skoro nezná, a ještě ke všemu do muže." Řekl najednou Naruto, Sasuke se ho ani nesnažil zarazit, jen poslouchal, a srovnával se s pravdou. Pak se podíval Narutovy do očí.

"Miluji tě Naruto Uzumaki"

Rudé Oči (K.) IV.

22. července 2011 v 16:26 | Zukashi |  Rudé Oči
Tak další kapča, je opravdu hrozně kraťoučká, páč teď moc nestíhám... Tak soryy...xD

Jen se zamračil a ještě víc se napjal. Jak se sem dostal, proč ho někdo takhle unesl, chtěl si jen vyjet na vyjížďku a pak se vrátit domů. Zvedl se z pohovky, na které ležel a přešel ke krbu, který byl předním. Plameny v něm šlehaly a dříví praskalo.
"Ach jo..." vzdychnul si a nohy složil pod sebe v tureckém sedu. Přemítal, jestli se ještě někdy vrátí domů, a přitom ani nevěděl, jak brzy se tam vrátí. Když se mu začal klížit víčka, zdála se mu tak těžká. Prostě je zavřel, co by se namáhal, stejně ho ten otravný Uchiha probudí.
***
"Naruto! Tady jsi byl, hledali jsme tě! Kde máš Satana?!" Křičel otec na Naruta ležícího v trávě, ale Naruto jej skoro nevnímal, slyšel jen slabé hlasy. "No tak! Naruto, koukej se zvednout jít hledat Satana!" Hučel vedle něj někdo, ale jemu to přišlo jako by byl daleko, moc daleko. Naruto se konečně odhodlal promluvit, něco v něm ho k tomu nutilo "Bol-...Eh...Eheee..." nestihl doříct jediné slovo a rozkašlal se. Po tvářích mu tekla krev, ale nikdo mu nepomohl.
"To máš za to, že jsi nehlídal Satana, Naruto. Jsi k ničemu..." Promluvil opět jeho otec, rozzuřeným tónem. Byl šíleně naštvaný, ani neviděl, že Naruto je na pokraji, a že stačí chvilinka a zemře. Je mu to bylo zcela jedno, šlo mu jen o koně, a ne o syna, ještě do Naruta, schválně surově kopl, kopl ho do břicha, ale to už Naruto necítil. Byl už totiž příliš daleko.
***
Naruto se s obrovským trhnutím probral, celý se klepal a po tvářích mu tekly slzy. Prudce se otočil a chtěl se zvednout a utéct, ale škobrtl, a řítil se k zemi, už už zavíral oči, připraven na ránu. Ale ta se nedostavila, místo toho jej drželi dvě silné paže, a tiskli ho k chladnému a pevnému tělu. Naruto otevřel oči a uviděl pohled těch Uchihových, upírající se na ty jeho, vlhké studánky. Setřel mu slzy a vzal jej do náruče, Naruto se mu ani nebránil, tušil, co nejspíš přijde. Teď si ho Sasuke vezme, on mu bude říkat, jak ho nenávidí, ale uvnitř se mu to bude hrozně líbit, a bude chtít víc, proč u něj jenom jednou nezůstane, celý den je pryč a pak si s ním jen užije. Naruto se rozhodl, celou noc ho bude pevně držet, a bude vzhůru.
"Jsi v pořádku?" Zeptal se ho udiveně Sasuke když ho Naruto nepustil ani po hodině, co v tichosti leželi v posteli. Naruto k němu vzhlédl.
"Ne..." Zašeptal, a snažil se, aby to Uchiha neslyšel, ale jako upír měl nejen výborné reflexy, úžasný zrak, tak i vynikající sluch. Podíval se na jeho zátylek, a i když věděl, že by neměl, políbil ho. Jemně a sladce. Přitom cítil jak se Naruto chvěje.
"Co se ti zdálo za sen, Naruto?" Naruto se na něj podíval, pořád se trochu klepal, i když to už byla celkem doba. Sasuke jej probodával pohledem, který jasně dával najevo, že se to dozví, i kdyby mu to blonďáček neřekl. Naruto se v náruči Sasukeho trochu pohnul, ale pořád svíral jeho tělo co nejpevněji. To byla jistota, která zajišťovala, že Naruto dnes v noci nebude ani na vteřinku sám. Tiskl ho k sobě, nechtěl mu vyprávět jeho sny. Podíval se na něj.
"Nic... Jen taková blbost..." Pokusil se o úsměv, ale moc mu to nešlo, zatím co se Naruto přetvařoval, se Sasuke zamračil. Svraštil čelo, až mu na něm naskákaly jemné vrásky. Do Narutova těla zabodl palčiví pohled jeho temných očí, které začínali rudě žhnout.
"Nelži mi, jsem upír, a poznám, když mi lžeš!" Vyhrkl rozzuřeně Sasuke. Pak se trochu zklidnil a oči mu přestali žhnout. "Kdyby se ti nic nezdálo, tak by, jsi s sebou tolik neházel. Takže, Mluv!" Řekl stále stejně rozzuřeným hlasem, a svým naštvaným a pohrdavým pohledem provrtával Narutovo stále se třesoucí tělo.
"Zdálo se mi o otci..." Řekl Naruto, hlasem ve kterém zaznívala prosba, prosba která žádala, Sasukeho aby se na nic víc neptal. Ale ten se nedal jen tak zanedbat. Pořád sledoval Naruta a ten jen přikývl a vyprávěl dál. Když mu dopověděl svůj sen, Sasuke se zamračil. Naruto vůbec netušil, co si pod tímto pohledem má představovat, tak se raději schoulil do klubíčka. Sasuke se postavil, a beze slova odešel někam pryč, z domu. Naruto si sedl před krb, a přemýšlel, celou dobu si kousal ret, a pak, najednou, dveře se skřípěním otevřeli. Sasuke už nevypadal tak naštvaně, byl spíše uvolněný. Usmál se, vstal a došel k němu, a natáhl se pro polibek. Narutovy ztuhl úsměv na rtech. Ale pak si Sasukeho hlavu přitáhl blíže a polibek mu plně oplatil. Líbilo se mu, když ho Sasuke líbal, ty jeho krásné měkké rty, které se otíraly o ty jeho. Každé propletení jejich jazyků. Naruto byl v sedmém nebi, pak se ale Sasuke odtáhl, a objal ho. Naruto nepochopil jeho počínání, nevěděl, co to má znamenat, taková náhlá změna. Proč jej objímá, co se mu asi stalo? Nechápal, ale neprotestoval, byl rád, že jej má blízko sebe. Objal jeho široká ramena, a nechal se jím povalit na zem. Byla studená, ale to mu nevadilo, Sasuke mu vklouzl rukou pod triko, a přejel dlaní po jeho plochém, ale svalnatém břiše. Ten dotek byl jako mučení. Ten dotek, Naruto ho chtěl víc, ale na druhou stranu, se obával, co bude následovat. A dobře věděl, proč se toho bojí, Sasukeho ruka, se z břicha přesunula k jeho klínu, přejela přes něj rukou a poté ho stiskla. Narutovy se z úst vydral tichý sten, a to byla Sasukeho nejžádanější odměna. Tolik toužil slyšet Narutovy steny, až ho to pomalu začínalo štvát. Pořád jej hladil, a pokaždé i stiskl. Narutovy, se to líbilo, ale nechtěl zajít dál, už teď to pro něj bylo dost. Toužil jen po Sasukeho polibcích a jeho pevném objetí.

Já se asi zamilovala...

18. července 2011 v 14:17 | Zukashi
Já se zamilovala, a odteď nebudu dělat jen Naruta a nebo Kuroshitsuji Yaoi, teď už to bude i B2st Yaoi... xD
No řekněte sami...xD







Diplomek od Smajli^^

14. července 2011 v 14:44 | Zukashi |  Diplomy
Od SMAJLI, pro mně...xD
Děkuju...xD




A teď odemně pro SMAJLI...xD
Za spřátelení samozřejmě...xD


Emo, a Disco (J)

7. července 2011 v 15:02 | Zukashi |  Jednorázovky Naruto
Emo, a Disco!(J)
Pár - SasuSaku, SasuNaru.
Obsah - Sasuke(19) je nejkrásnější kluk na škole. Jeho problémem je ale jeho sexuální orientace, o které ví jen on a jeho bývalá přítelkyně Sakura(17). Nově příchozí student, Naruto(17), který chodí do stejné třídy jako Sakura, má s touto orientací také své problémy, ale zatím je neřeší, nenašel se totiž nikdo, kdo by přes jeho, ochranou partu prošel až k němu. Naruto a Sasuke se nyní stávají svými soupeři, Sasuke je totiž vůdcem nejznámější party na škole, a Naruto také, jen z jiného ročníku. Jejich rivalství se, ale časem zvrtne v něco, mnohem příjemnějšího.
Upozornění - Yaoi, Rivalita.
Věk - Mno tak kolem těch 15. xD Jak se na to cítíte?

Naruto seděl ve své třídě, a nepřítomně poslouchal vášnivou debatu, o tom co je lepší. Jestli je lepší dát si k obědu Pizzu a k večeři Hamburger, nebo naopak? Seděl tam na tom stole, a přemýšlel, proč zrovna on. Proč zrovna on musí poslouchat tuto úmornou debatu? Proč ne někdo jiný? O patro výše, ale prožíval to samé černovlasý chlapec. Jeho parta se přela o to, jestli při zápase, příští týden vyhrají nebo ne. Naruto střelil, pohledem po příchozím učiteli. Slezl z lavice a sedl si. Ten se na něj jako obvykle usmál a pokývl, jakože si mohou sednout. Narutovu partu tvořilo celkem šest spolužáku, včetně jeho. Patřili tam jen vybraní, jako byl Shikamaru, Shino, Kiba, Gaara, TenTen a samozřejmě Naruto sám. Zatím co do Sasukeho party se dostali jen ti nejlepší z nejlepších na jejich škole. Jako byl Kimimaro, Kidoumaru, Sakon, Karin, Abumi, Juugo, a samozřejmě Suigetsu a Sasuke. Sasuke to už nějakou dobu táhl se Sakurou, takže by se vlastně dalo říct, že do jeho party patřila i ona. Ale nebylo tomu tak. Sasuke ji tam právě z tohoto důvodu nechtěl. Naruto nyní prožíval dilema, od koho si má opsat zápisky, když si je sám nedělal? Podíval se na Kibu, a ach ano, jako každý den mu je podával.
"Jako vždy..." Pravil s úsměvem na tváři, Naruto opět přikývl a vzal si je od něj. Díky tomu, že tohle byla podlesní hodina dneska, začala celá jejich třída zvedat židle. Naruto byl už na odchodu když na něj jeho profesor zavolal.
"Pane Uzumaki." Naruto se zastavil a otočil se k profesorovy. To samé udělal i celá jeho parta.
"Pane Uzumaki, mohl by, jste tohle odnést do druhého patra do třídy profesorky Evansové." Pravil učitel, pak se ale zasekl. "Vlastně, mohli by, jste..." Opravil se, když uviděl další lidi stojící za Narutem. Naruto se usmál.
"Jistě, hned to tam zaneseme."Usmál se a pak si od profesora vzal nějaké papíry. Když vycházeli schody, byl Naruto uprostřed jejich party, ohraničen jejími zbylými členy, tak aby Naruto nebyl vidět. Chodili takto pořád. Když došli do třídy, bylo tam ještě pár lidí, Naruto se usmál na svojí partu, která nyní nyní vytvářela trhlinu, aby se mohl dostat k profesorce.
"Ehm..." Odkašlal si, aby si jej profesorka všimla, byla totiž zabraná do debaty s jakýmsi černovlasým típkem. Všichni k nim zvedly oči. "Paní profesorko, toto" Podal jí desky s papíry "Vám posílá pan profesor Jack." Pronese klidně a hladí profesorce do očí, ta se jen usmála a přikývla. Otevřela desky a rozesmála se. "Něco špatně, paní profesorko?" Zeptal se Naruto neklidně. Podívala se na něj. "Ne, nic pane Uzumaki, jen píše, že až to od vás budu přebírat, mám si dát pozor na vaši stráž..." Naruto se usměje a otočí hlavu k partě. "Dobře, tak mi tedy půjdeme." Usmál se Naruto, a sledoval, jak tomu černovlasému klukovy vyjíždí jedno obočí výš a výš, až se zaseklo. "Ne tak rychle pan Uzumaki, snad vám není moje společnost nepříjemná." Pronesla učitelka a začala se přehrabovat v šuplíku. Naruto jí pozoroval, sem tam pohlédl na toho černovlasého kluka. Měl oči jako noc. Nikde nic, celé černé. Také kolem něj stálo několik lidí, všichni na něj hleděli, na Naruta, jakoby tomu klukovy chtěl snad něco udělat.
"Počkejte, pane Uchiho zde, vy pane Uzumaki taky." Řekla nečekaně profesorka, oba hoši se na ní podívali a přikývli, jako by byli jedna tatáž osoba. Koukli na sebe, ale Naruto uhnul pohledem, otočil se k jeho skupince zády, a dal se do řeči se svou partou, se kterou začali rozebírat, co podniknou. Naruto celou dobu, co byl otočený, cítil na zádech jeho pohled, jeho uhrančivých očí. Neotočil se, dokud nepřišla profesorka a v ruce nedržela malý balíček. Naruto ho od ní převzal a nesl ho zpět svému profesorovy.
"Hej Uzumaki, Sasuke ti vzkazuje, že si s tebou potřebuje promluvit!" Ozval se za nimi hlas, když kráčeli ze schodů, Naruto se otočil a spatřil Kimimara, pousmál se a ukázal mu vztyčený prostředníček. "Tak mu vzkaž. Že to ale není můj problém..." Usmál se Naruto a sešel schody. Naruto si v takovýchto věcech celkem věřil, nikdy totiž nikdo neotravoval dvakrát, potom co mu šéf jedné z nejžádanějších part na škole ukázal prostředníček, jedině Uchiha. A ten byl Narutovy ukradený. Pokud něco chce, ať si za ním dojde osobně. Věděl, že to ale Uchiha neudělá, na to byl moc namyšlený, a i když inteligencí byly na stejné úrovni i při rozdílu věku, Sasuke byl silnější, ne kvůli stáří, ale kvůli své kráse a kvůli Narutově naivitě. Věděl, že stačí chvilinka, a ten černovlasí, kluk, s očima temnějšíma než noc, ho má ve své moci. Naruto vyšel ze školy v doprovodu svojí party, on včele, oni za ním. Všiml si Uchihy sedícího na lavičce, a těch jeho poskoku vedle něj. Kiba dohnal Naruta a chytl ho za ruku.
"Naruto, chtěl s tebou přece mluvit." Řekl Narutovy, ten se jen usmál.
"Chtěl, on chtěl, ne já, já nechtěl, chtěl to on, tak ať si mě on najde. Nebudu k němu přece chodit, ať si přijde on, když něco chce." Odpověděl klidně Naruto, a všil si Sakury, která se k nim blížila. Usmál se na ni a on mu úsměv oplatila. Naruto zastavil celou svojí partu.
"Ahoj Naruto, mohla bych s tebou mluvit? O samotě, jen na vteřinku." Zaprosila. Naruto jen přikývl, a naznačil přátelům, pohybem ruky, aby se vydali napřed, uposlechly ho a tak po chvilce zůstali Naruto a Sakura o samotě. "Co potřebuješ, Sakuro, jestli je to něco kvůli tomu namyšlenému Uchihovy, vzkázal jsem mu své." Řekl klidným hlasem. Saukra se jen usmála.
"Jo já vím, Sasuke z toho byl docela naštvaný, ale o to nejde, chtěla jsem se zeptat, proč jsi na něj takový? Vždyť ti nic neudělal, má tě rád, dokonce víc než si myslíš." Domlouvala Narutovy, který nepřítomně hleděl Uchihovím směrem, všiml i, pokaždé když řekne někdo něco vtipného, otočí se na něj, a usměje se. Naruto polkl, dosti hlasitě, až se Saukra musela zasmát, což Naruta probral ze zamyšlení. "To tě tolik vykolejilo, že jsem řekla, že tě má Sasuke rád, Naruto?" Zeptala se ho, Naruto se na ni podíval. "Ne, ne tohle ne. Víš, je sice dost možné, že on mě rád má, ale já jeho ne, až se přestane chovat tak povýšeně a arogantně, možná mu jeho t jeho lásku budu opětovat." Řekl blonďák a jediným strčením si uvolnil cestu, zašel za roh, a šel pořád rovně k Rámen baru kde se měli sejít s partou kolem páté. Než ale stihl dojít, někdo ho přimáčkl ke zdi.
"Proč jsi takový Uzumaki?!" Ten hlas Naruto znal, moc dobře. Musel se usmát, to už mu ale ten někdo dal facku, tak velkou, až to Naruto neustál a po zdi se svezl k zemi.
"Víš co Kimimaro? Vezmi Uchihu, a zbylé poskoky, a dejte mi pokoj!" Zavrčel Naruto, to už mu ale na čelist přistávala další rána, a další, a ještě jedna, tloukli Naruta, ale ten už o tom nevěděl, byl totiž v bezvědomí. Zatímco se od něj hoši vzdalovali, došel k němu Uchuha, to už ale Naruto nevnímal.
***
Když se blonďáček probudil, a zjistil, že postel na, které leží, určitě není jeho, zpanikařil. Prudce se postavil na nohy. Rozhlédl se po pokoji, všechny stěny byly černé, jen jedna modrá. Podíval se na sebe a na to co na sobě má, jen spodní prádlo. Podíval se ke dveřím, po chvíli váhání se k nim vydal. Zastavil se, aby zjistil, jestli náhodou někdo není na chodbě, nebyl. Vyšel z pokoje, a zamířil si to ke schodům, jako by byl doma. Sešel je, co nejtišeji a došel dolů, na zemi se tam válelo jeho oblečení, tak trochu od krve. Vzal si ho a navlékl si ho na sebe. Uslyšel nějaké kroky z pokoje tak se rychle ukryl za gaučem.
"Jsi vážně neviditelný, Uzumaki." Pronesla ta osoba klidný, vyrovnaným, ale přesto arogantním a povýšeným tónem. Naruto se prudce zvedl.
"Proč tu jsem, proč jsme, byl polonahý ve tvém pokoji, a ještě ke všemu ve tvé posteli?!" Vychrlil Naruto, Uchiha se jen usmál a podíval se na něj.
"Myslíš si Uzumaki, že to co je na tvém tričku, je kečup? Nebo nějaké barva?" Zeptal se ho, a sjel ho pohledem. Narutovy sjel pohled k jeho tričku. Pak zpět na Sasukeho. Přemýšlel, snažil vzpomenout, si co se včera stalo. Díval se na něj podezřele dlouho, až si Uchiha musel odkašlat.
"Co se včera stalo?" Vypadlo najednou z Naruta. Sasuke zalapal po dechu.
"Ty si to nepamatuješ?" Koukal na něj. A pak se trochu triumfálně usmál.
"Ne nepamatuju si to." Odpověděl mu Naruto. V Sasukeho inteligentní hlavičce se začal tvořit plán. Mohl by mu namluvit, že se spolu vyspali, potom co ho někdo na ulici zbil. Potom co by to Naruto, neochotně, řekl svojí partě, měl by ho Sasuke v kapse, a byla by to jedna, z jeho mnoha hraček, která ho po čase přestane bavit a on ji odkopne. Ale nedocházelo mu, že na některé hračky by to mohlo mít trvalé následky. Naruto se na něj koukal. "Povíš mi to, Sasuke?" Ten po něm jen střelil pohrdavým pohledem.
"No víš Naruto, asi se ti to bude zdát jako blbost, ale včera, jsem tě sem odnesl, když jsem tě našel na ulici, celého od krve. Nejspíše tě někdo zbil." Konstatoval Sasuke a Naruto jen přihlížel. "No a pak, jsem tě sem odnesl, položil tě od postele, a ustlal i na gauči, ale v noci jsi ke mně přišel, že jsi tam moc sám, začal jsi mně objímat, a tak jsem tě taky objal, pak jsi mně i políbil, a já tebe taky, no a celé se to nějak seběhlo." Dokončil Sasuke a podíval se na Naruta, ten zrovna propukl v smích. Zdálo se, že to Uchihovi moc nezbaštil.
"Jo, jasně Sasuke, a ty, protože jsi taky na kluky jsi mě začal líbat, a pak se to nějak seběhlo." Smál se Naruto.
"Jo, jsem na kluky, ale ty taky... Pokud dobře vím, ty jsi byl ten, co mně začal ocicmávat." Mračil se Sasuke na Naruta. Ten, se pořád smál. Naruto najednou ztuhnul.
"Ne! Já se s tebou nevyspal! Tak hluboko jsem nemohl klesnout!" Vyjel najednou, hrozně rozčíleně. Až se Sasuke podivil, ale i přesto vstal a přešel k Narutovy ve kterém to vřelo. Usmál se na něj, sklonil se k němu, a políbil ho. Naruto mu nijak nebránil, jen ztuhle stál a lapal po dechu.
"Klidně ti to ukážu, jak jsme si to oba užívali..." Zašeptal mu Sasuke do ucha. Naruta polilo horko, a do tváří se mu nahrnula krev. Sasuke se usmál a znovu ho políbil. Narutovo srdce vynechalo několik úderů. A pak ho Sasuke znovu políbil, a znovu, a ještě jednou. Naruto pro něj byl jako droga. Musel ho pořád ochutnávat, ale nevadilo mu to. Naruto jen stál, ani mu ty jeho vášnivé polibky neoplácel. Sasukeho to po chvíli přestalo bavit, vzal jej do náruče a položil na gauč.
"Co to děláš Sasuke?" Zašeptal Naruto, trochu vyjukaně. Sasuke potřeboval svoji drogu, kterou v tomto případě byl Naruto. Usmál se na něj.
"Chci tě Uzumaki." Pronesl tiše a líbnul Naruta na tvář. Naruto k němu vzhlédl. Sasuke se znovu usmál, vzal jeho obličej od dlaní a dlouze políbil. Poté ze sebe strhl triko, a sundal ho i Narutovy. Naruto se mu chvíli bránil, ale potom se uvolnil, a všechny Sasukeho pohyby byli o to příjemnější, jak do něj pronikal, jak se v něm pohyboval, a jak do něj přirážel. Celým Uchihovým domem se roznesly slastné výkřiky, jak oba chlapci křičeli jméno toho druhého. Potom se Sasuke s prohnutím a výkřikem udělal do Narutova těla, a on to samé do Sasukeho ruky. Oba se zřítili na postel, opocení a zadýchaní, začali se znovu líbat. I přes to jak byli oba unavení, nedokázali se přestat líbat. Leželi tam spolu několik hodin, a užívali si blízkost toho druhého. Nedbali na to co tomu řeknou rodiče, nebo spolužáci. Byli oba šťastní, že jsou tu teď spolu.

Mám nápad... Takovej blbej...

5. července 2011 v 16:25 | Zukashi
Tak změna lidi, i když mně ŠN nebaví, jsem pořád cvok, a protože jeden kámoš, my vyčóroval nápad na jméno, není to Dark Side, ale Yaoi & Yuri... Vím trochu neohrabané, ale co?Prostě je to hra... xD
Místnost - Lide.cz - Stačí kliknout, a budete v místnosti, kde hra probíhá...
Web Ke hře. - Taky stačí kliknout... A pls čtěte pravidla...xD

Jsme otravná že?

Prosím vás o radu.

3. července 2011 v 17:07 | Zukashi
Tak mě napadl námět na další povídku. Ale nevím, jestli ji mám udělat jako jednorázovku (hooodně dlouhou jednorázovku...) a nebo jako kapitilovku, třeba se třemi kapitolami. Tak vás tedy žádám o radu, chtěly by jste raději Jednorázovku, nebo Kapitolovku? Hlasujte prosím do vzkazů, a končíme zítra ve 12.00. Když tu nebude nic, udělám to podle plánů, a dám ji jako hooodně dlouhou jednorázovku.

Rudé Oči (K.) III.

3. července 2011 v 13:02 | Zukashi |  Rudé Oči
Tak, tady je další kapča Rudých Očí. Je to o dost kratší kapča než jidny, ale dělám závěrečku, a tak toho mám dost... Tak, hezké čtení! xD

Naruto ležel pod Sasukem, tudíž, jeho plán na útěk, až pán usne, mu to krapet zkazilo. Naruto opatrně pohnul pánovými rameny. Ten se jen zavrtěl, a v klidu dál odpočíval. Zdálo se, že spí, ale jen to hrál. Naruto usoudil, že bude lepší, vykašlat se na to, a najít si lepší příležitost. Své ruce vsunul mezi jejich nahá a ulepená těla, a položil si je na hruď. Zavřel oči, a usnul. Sasuke to ihned zaregistroval, vstal a oblékl se.
***
Když se Naruto ráno probudil, byl v posteli, přikrytý teplou dekou, a měl na sobě oblečení na ježdění ze včerejšího večera. Co se vůbec předešlí večer stalo? Naruto si to pamatoval moc dobře. Chtěl se posadit, ale usoudil, že raději ne, cítil takovou bolest. Přetočil se na bok, nikdo tam nebyl, kouknul na druhou stranu, a tam taky nikdo. Lehnul si zpět a bok, a skulil se do klubíčka. Už zase začínal usínat, když mu někdo položil ruku na rameno, prudce se otočil, a odpovědí mu byl krátký, leč příjemný polibek. Naruto, na tu chvilku zavřel oči, bal tak příjemný, ten polibek, i když byl od někoho, od koho chtěla Naruto utéct. Ten někdo si totiž určil pravidla, a Naruto podle nich hrál. Sasuke se posadil na postel, přitáhl si Naruta do klína, a pohladil po tváři. Poté ho políbil, a pořádně si prohlédl jeho Kyuubiho. Naruto přitom, celou dobu, pozoroval jeho bradu, jak se pohybuje, jak se olizuje. Viděl jeho zuby, zuby toho strašlivého Upíra.
"Proč mne nezabijete?!" Vyjekl najednou. Divil se sám sobě. V Sasukem hrklo, co mu na tohle má odpovědět, má mu snad říct "Hele, je s tebou fajn sex, tak si tě tu na pár dní nechám... A pak tě zabiju..." nebo něco pravděpodobnějšího? " Něco mě k tobě táhne, a tak tě zabít nechci...". Podíval se na něj. Naruto po něm těkal očima.
"Tak proč?!" Řekl téměř prosebným tónem. Sasuke mu to nemohl říct, naposledy ho políbil, a zvedl se z postele, zamířil ke dveřím svojí komnaty. Otevřel je a vyšel ven, zavřel za sebou, Naruto slyšel chrastit klíče v zámku. Zděsil se. On ho tu zamknul? Pane bože...
***

Naruto celí den chodil po pokoji, a přemýšlel o plánu na útěk. Když ale někdo zmáčkl kliku, a zjistil, že je zamčeno, vyrušilo ho to. Že by jeho pán zapomněl, že ho zamknul? Rychle si lehl do postele a zavřel oči, dělal, že již spí. Ten někdo kdo ale vešel, do pokoje nebyl nikoli Sasuke, ale ten jeho strýc, Madara. Naruto přemýšlel, co tu asi chce. Měl zavřené oči. Když ale ucítil něčí polibky na svém krku prudce, je otevřel. A hleděl do očí Madary. Do Rudých Očí. Z ničeho nic, Madara otevřel ústa a v nich byly vidět ty jeho tesáky. Naruto chtěl vykřiknout, ale Madara ho umlčel, polibkem, poté mu do úst nacpal zmuchlaný šátek.Naruto zalapal po dechu. To už mu, ale Madara svlékal poslední zbytky oblečení, které na sobě měl. Nyní Madara svlékal své tělo. Byly oba, tak jak je bůh stvořil. Madara nyní tvrdě vnikal do Narutova těla, Naruto chtěl vykřiknout, ale nešlo to. Madara do něj tvrdě přirážel, a přitom se mu zakousl do krku. Naruto to nečekal, byl to hrozný pocit. Připadal si tolik slabý, a unavený, když do něj Madara znovu, a znovu a znovu přirazil, oči zavřeli se mu, a on upadl do bezvědomí.
***
Probral se, měl ruce přivázané k čelu postele. Ležel a nohy měl roztáhlé od sebe. Otevřel oči. Nikde nikdo, a on byl přikrytý dekou. Nyní do pokoje vcházel Sasuke. To už, ale Naruto nevnímal, znovu upadal do bezvědomí. Nyní k němu někdo ale přistoupil a rozvázal mu ruce i nohy, obkročmo si na něj sedl. V tu ránu byl Naruto vzhůru. Vyskočil z postele obmotal kolem sebe deku, a upadl na zem. Divil se tomu, jak to, že je na zemi? Vždyť... Byl tak unavený. Sasuke se na něj podíval, zamračil se, teď to přijde, pomyslel si Naruto, zavřel oči a čekal, že ho buďto zakousne, jako Madara, ale vysaje ho úplně, nebo, ho něčím probodne. Nic... Naruto otevřel oči, Sasuke se nad ním skláněl.
"Co se děje... Měl jsi dost času si odpočinout." Zašeptal mu do ucha. Naruta to překvapilo ještě víc, odstrčil ho od sebe.
"Nechci už s vámi nic mít! Ani s jedním! To raději zemřu!" Vykřikl, Sasuke se na něj jen nechápavě díval, Narutovy se deka sesunula z ramen, nyní ji měl jen kolem boků. Sasuke se zamračil. Přešel k němu a uchopil jeho bradu, zdvihl ji.
"Kdo to byl!" Zavrčel. Nečekal, že mu Naruto odpoví, ale byl překvapen.
"Neříkejte, že nevíte! Poslal jste sem toho svého strýce, aby si ze mě udělal děvku jako vy! Kdo bude další?! To mě raději zabij!" Vykřikl opět Naruto. To bylo dneska po druhé, co mu řekl, že raději zemře než být s ním. Sasuke se zamračil, zvedl ho ze země, byl tak lehoučký, tiskl ho k sobě, že měl strach, aby ho neumačkal. Položil ho do postele, Naruto vyjekl bolestí, když ho pokládal. Hned se na něj omluvně podíval, a přitiskl si ho zpět do náruče, poté ho položil jemněji. Usmál se na něj, což Narutovy bylo hrozně divné, proč se na něj usmívá. Potom ho políbil a odešel, opět odešel. Naruto se začal bát, není tu, co když zase přijde ten Madara, nebo ten druhý. Bál se toho tak moc se bál, až se z toho rozklepal. Najednou se otevřeli dveře, tak prudce až bouchli do zdi. Naruto zavřel oči, už začal prosit boha, ať ho nechají.
"Naruto. Vstaň." Naruto uposlechl, byl to známí hlas, ale nedokázal ho zařadit. Otočil se, a tam stál Itachi. Naruto se sesunul na zem.
"Prosím už ne..." Zaprosil, Itachi ho nechápavě pozoroval. O čem to mluví? Itachi ho vzal do Náruče, To mě teď nesou někam jinam? Aby mě pak nikdo nenašel? Itachi ho nesl ke stájím, Naruto už měl opět zavřené oči a klepal se. Itachi hvízdnul na Sasukeho, který už seděl v sedle koně. Ten si ho vzal do náruče, Naruto byl jako hadrová panenka. Itachi se pak se Sasukem rozloučil, a Sasuke na koni, a s Narutem v náručí odjeli.
***
Naruto opět otevřel oči, byl v Sasukeho náruči, a šli po jakési cestě k domku, k malému zelenému domku. Sasuke Naruta postavil na nohy, a odemkl. Vešel dovnitř a Naruto se pomalu táhl za ním. Když stál vevnitř, Sasuke k němu přešel a pomohl mu sednout si do gauče, poté po něm hodil deku, aby se přikryl, byla tam zima, takže Sasuke rychle rozdělal oheň v krbu. Pak přešel ke gauči, kde ležel schoulený Naruto.
"Proč jsme tady?" Zeptal se z ničeho nic Naruto, a Sasuke se na něj nechápavě podíval. Ale pak se usmál.
"Protože o tomhle místě neví nikdo jiný než Já a Itachi. Takže tě tu Madara hledat nebude." Koukl na něj a usmál se. Naruto jen přikývl. Sasuke se usmál.
"Donesu ti něco k jídlu a pití. Vypadáš vyčerpaně." Řekl k Narutovy. Jo a pak si tě vezmu, a je mi jedno jestli to bude po dobrém nebo ne. Prolétlo Narutovy myslí. Jen se zamračil a ještě víc se napjal.