Rudé Oči (K.) IV.

22. července 2011 v 16:26 | Zukashi |  Rudé Oči
Tak další kapča, je opravdu hrozně kraťoučká, páč teď moc nestíhám... Tak soryy...xD

Jen se zamračil a ještě víc se napjal. Jak se sem dostal, proč ho někdo takhle unesl, chtěl si jen vyjet na vyjížďku a pak se vrátit domů. Zvedl se z pohovky, na které ležel a přešel ke krbu, který byl předním. Plameny v něm šlehaly a dříví praskalo.
"Ach jo..." vzdychnul si a nohy složil pod sebe v tureckém sedu. Přemítal, jestli se ještě někdy vrátí domů, a přitom ani nevěděl, jak brzy se tam vrátí. Když se mu začal klížit víčka, zdála se mu tak těžká. Prostě je zavřel, co by se namáhal, stejně ho ten otravný Uchiha probudí.
***
"Naruto! Tady jsi byl, hledali jsme tě! Kde máš Satana?!" Křičel otec na Naruta ležícího v trávě, ale Naruto jej skoro nevnímal, slyšel jen slabé hlasy. "No tak! Naruto, koukej se zvednout jít hledat Satana!" Hučel vedle něj někdo, ale jemu to přišlo jako by byl daleko, moc daleko. Naruto se konečně odhodlal promluvit, něco v něm ho k tomu nutilo "Bol-...Eh...Eheee..." nestihl doříct jediné slovo a rozkašlal se. Po tvářích mu tekla krev, ale nikdo mu nepomohl.
"To máš za to, že jsi nehlídal Satana, Naruto. Jsi k ničemu..." Promluvil opět jeho otec, rozzuřeným tónem. Byl šíleně naštvaný, ani neviděl, že Naruto je na pokraji, a že stačí chvilinka a zemře. Je mu to bylo zcela jedno, šlo mu jen o koně, a ne o syna, ještě do Naruta, schválně surově kopl, kopl ho do břicha, ale to už Naruto necítil. Byl už totiž příliš daleko.
***
Naruto se s obrovským trhnutím probral, celý se klepal a po tvářích mu tekly slzy. Prudce se otočil a chtěl se zvednout a utéct, ale škobrtl, a řítil se k zemi, už už zavíral oči, připraven na ránu. Ale ta se nedostavila, místo toho jej drželi dvě silné paže, a tiskli ho k chladnému a pevnému tělu. Naruto otevřel oči a uviděl pohled těch Uchihových, upírající se na ty jeho, vlhké studánky. Setřel mu slzy a vzal jej do náruče, Naruto se mu ani nebránil, tušil, co nejspíš přijde. Teď si ho Sasuke vezme, on mu bude říkat, jak ho nenávidí, ale uvnitř se mu to bude hrozně líbit, a bude chtít víc, proč u něj jenom jednou nezůstane, celý den je pryč a pak si s ním jen užije. Naruto se rozhodl, celou noc ho bude pevně držet, a bude vzhůru.
"Jsi v pořádku?" Zeptal se ho udiveně Sasuke když ho Naruto nepustil ani po hodině, co v tichosti leželi v posteli. Naruto k němu vzhlédl.
"Ne..." Zašeptal, a snažil se, aby to Uchiha neslyšel, ale jako upír měl nejen výborné reflexy, úžasný zrak, tak i vynikající sluch. Podíval se na jeho zátylek, a i když věděl, že by neměl, políbil ho. Jemně a sladce. Přitom cítil jak se Naruto chvěje.
"Co se ti zdálo za sen, Naruto?" Naruto se na něj podíval, pořád se trochu klepal, i když to už byla celkem doba. Sasuke jej probodával pohledem, který jasně dával najevo, že se to dozví, i kdyby mu to blonďáček neřekl. Naruto se v náruči Sasukeho trochu pohnul, ale pořád svíral jeho tělo co nejpevněji. To byla jistota, která zajišťovala, že Naruto dnes v noci nebude ani na vteřinku sám. Tiskl ho k sobě, nechtěl mu vyprávět jeho sny. Podíval se na něj.
"Nic... Jen taková blbost..." Pokusil se o úsměv, ale moc mu to nešlo, zatím co se Naruto přetvařoval, se Sasuke zamračil. Svraštil čelo, až mu na něm naskákaly jemné vrásky. Do Narutova těla zabodl palčiví pohled jeho temných očí, které začínali rudě žhnout.
"Nelži mi, jsem upír, a poznám, když mi lžeš!" Vyhrkl rozzuřeně Sasuke. Pak se trochu zklidnil a oči mu přestali žhnout. "Kdyby se ti nic nezdálo, tak by, jsi s sebou tolik neházel. Takže, Mluv!" Řekl stále stejně rozzuřeným hlasem, a svým naštvaným a pohrdavým pohledem provrtával Narutovo stále se třesoucí tělo.
"Zdálo se mi o otci..." Řekl Naruto, hlasem ve kterém zaznívala prosba, prosba která žádala, Sasukeho aby se na nic víc neptal. Ale ten se nedal jen tak zanedbat. Pořád sledoval Naruta a ten jen přikývl a vyprávěl dál. Když mu dopověděl svůj sen, Sasuke se zamračil. Naruto vůbec netušil, co si pod tímto pohledem má představovat, tak se raději schoulil do klubíčka. Sasuke se postavil, a beze slova odešel někam pryč, z domu. Naruto si sedl před krb, a přemýšlel, celou dobu si kousal ret, a pak, najednou, dveře se skřípěním otevřeli. Sasuke už nevypadal tak naštvaně, byl spíše uvolněný. Usmál se, vstal a došel k němu, a natáhl se pro polibek. Narutovy ztuhl úsměv na rtech. Ale pak si Sasukeho hlavu přitáhl blíže a polibek mu plně oplatil. Líbilo se mu, když ho Sasuke líbal, ty jeho krásné měkké rty, které se otíraly o ty jeho. Každé propletení jejich jazyků. Naruto byl v sedmém nebi, pak se ale Sasuke odtáhl, a objal ho. Naruto nepochopil jeho počínání, nevěděl, co to má znamenat, taková náhlá změna. Proč jej objímá, co se mu asi stalo? Nechápal, ale neprotestoval, byl rád, že jej má blízko sebe. Objal jeho široká ramena, a nechal se jím povalit na zem. Byla studená, ale to mu nevadilo, Sasuke mu vklouzl rukou pod triko, a přejel dlaní po jeho plochém, ale svalnatém břiše. Ten dotek byl jako mučení. Ten dotek, Naruto ho chtěl víc, ale na druhou stranu, se obával, co bude následovat. A dobře věděl, proč se toho bojí, Sasukeho ruka, se z břicha přesunula k jeho klínu, přejela přes něj rukou a poté ho stiskla. Narutovy se z úst vydral tichý sten, a to byla Sasukeho nejžádanější odměna. Tolik toužil slyšet Narutovy steny, až ho to pomalu začínalo štvát. Pořád jej hladil, a pokaždé i stiskl. Narutovy, se to líbilo, ale nechtěl zajít dál, už teď to pro něj bylo dost. Toužil jen po Sasukeho polibcích a jeho pevném objetí.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sora-chan Sora-chan | 24. července 2011 v 13:21 | Reagovat

Moc krásná kapitola. :-)

2 Zukashi Uchizumaki Zukashi Uchizumaki | E-mail | Web | 29. července 2011 v 19:48 | Reagovat

Díky..xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama